Judikát se dotýká problematiky podání ve správním řízení a přesného označení účastníka. Jde o případ Krajského soudu v Brně, pod čj. 29 Ca 430/95 - 12. Ve Sbírce rozhodnutí správních vyšel pod číslem 190. Jde o případ, ve kterém proti sobě stojí Božena H. jako žalobce a na druhé straně Okresní pozemkový úřad v Třebíči jako žalovaný.

Okresní pozemkový úřad vydal rozhodnutí, ve kterém konstatoval, že se Božena H. nestává majitelkou nemovitosti. Svoje rozhodnutí odůvodnil tím, , že navrhovatelka jako oprávněná osoba neučinila ve lhůtě žádné podání, které by bylo možno považovat za uplatnění restitučního nároku ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 tohoto zákona. Za takové podání totiž nelze považovat podání které bylo nadepsáno "uplatnění nároku", neboť toto podání nepodepsala navrhovatelka a nelze je tedy považovat za její písemné podání. Proti tomuto tvrzení se Božena H. ohradila s tím, že její podání vyhovuje formálním náležitostem písemné formy a tudíž právní závěr odpůrce, že neuplatnila restituční nárok, je chybný. Pokud odpůrce považoval okolnost, že podpis na uvedeném podání není jejím podpisem za nedostatek podání, resp. Předepsaných náležitostí, měl postupovat ve smyslu § 19 odst. 3 správního řádu.

Odpůrce ve svém vyjádření k opravnému prostředku navrhovatelky uvedl, že podle § 19 zákona č. 71/1967 Sb. musí být podání vlastnoručně podepsáno, protože jinak by se mohl jménem cizí osoby obracet na správní orgány kdokoliv, kdežto vlastnoruční podpis identifikuje pisatele - žadatele. . Protože v tomto konkrétním případě podpis na podání označeném, uplatnění nároku" není pravým podpisem navrhovatelky a z podání ani není patrno, že by navrhovatelka jednala v zastoupení, je nepochybné, že navrhovatelka svůj nárok řádně a včas neuplatnila.

Soud žalobu zamítl.

V odůvodnění uvedl. Řízení před pozemkovým úřadem je řízením správním a pokud zákon č. 229/1991 Sb., v platném znění, nemá o něm vlastní procesní ustanovení, řídí se zákonem č. 71/1967 Sb., o správním řízení. Formální náležitosti podání upravuje § 19 zákona č. 71/1967 Sb.. Podle § 19 odst. 1 cit. zákona lze podání učinit písemně nebo ústně do protokolu. Lze je učinit též telegraficky; takové podání, obsahující návrh ve věci, je třeba písemně nebo ústně do protokolu doplnit nejpozději do tří dnů. Podle § 19 odst. 2 tohoto zákona se podání posuzuje podle jeho obsahu. Z podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. Zvláštní právní předpisy mohou stanovit jeho další náležitosti. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení pokud podání nemá předepsané náležitosti, pomůže správní orgán účastníku řízení nedostatky odstranit, popřípadě jej vyzve, aby je ve stanovené lhůtě odstranil; zároveň ho poučí, jaký význam může mít neodstranění nedostatků pro další průběh řízení.

Z výše uvedené zákonné úpravy lze dovodit, že jméno a příjmení podatele individualizuje podání, ukazuje postavení podatele v řízení a je podkladem pro zkoumání, zda podatel je účastníkem řízení. Pokud tedy z podání musí být patrno, kdo jej činí, je tím třeba rozumět nejen jméno, příjmení, bydliště a případně další osobní údaje podatele, ale také skutečnost, zda činí podání svým vlastním jménem nebo v zastoupení.

V dané věci bylo v průběhu správního řízení nepochybně prokázáno, že podpis Božena H. na zmiňovaném podání není jejím vlastnoručním podpisem. V dané věci tedy z podání nevyplývá. Kdo podání činí, protože podpis není podpisem osoby, která je označena jako osoba činící podání.

"Uplatnění nároku" nelze považovat za písemné podání navrhovatelky, a proto nelze dospět k závěru, že navrhovatelka v zákonem stanovené lhůtě svůj restituční nárok u pozemkového úřadu řádně uplatnila. Teorie k tomu dodává: Ze zvláštních právních předpisů mohou vyplývat další náležitosti. Rovněž samotný správní řád stanoví zvláštní náležitosti pro některé druhy procesních návrhů. Např. určení orgánu, kterému má být věc postoupena k vyřízení (§8), skutečnosti nasvědčující vyloučení pracovníků nebo členů správního orgánu (§10), důvody zmeškání lhůty a doba jejich prominutí (§ 28 odst.1), důvody pro zrušení řízení (§29 odst.2), označení podkladu pro výkon rozhodnutí (§72 odst.1).

Na závěr je nutné podoknout, že tento rozsudek navrhovatelka napadla ústavní stížností. Ústavní soud rozhodl, že: "v případě, kdy podpis na podání ve správním řízení prokazatelně není podpisem osoby, která je označena jako osoba jej činící, nutno za této situace dospět k závěru, že z podání není patrno, kdo jej vlastně činí, v důsledku čehož nejsou splněny jak náležitosti podání dle § 19 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., tak i postupu dle odstavce 3. citovaného ustanovení.".

Rozsudek Krajského soudu v Brně

ze dne 9. prosince 1996 čj. 29 Ca 430/95 - 12

Právní věty:

Jméno a příjmení podatele individualizuje podání, osvědčuje postavení podatele v řízení a je podkladem pro zkoumání, zda podatel je účastníkem řízení. Pokud tedy z podání musí být patrno, kdo jej činí, je tím třeba rozumět nejen jméno, příjmení, bydliště a případné další osobní údaje podatele, ale také skutečnost, zda činí podání svým vlastním jménem nebo v zastoupení.

Není-li zjistitelné, kdo podání skutečně učinil, avšak lze-li dospět k jednoznačnému závěru, že touto osobou nebyla v žádném případě osoba uplatňující restituční nárok, bylo by bezpředmětné a nelogické, aby správní orgán osobu uplatňující nárok vyzýval k odstranění vad podání, které je podáním cizí osoby.

Judikát má vztah § 19 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení.

Věc:

Božena H. - ová proti Okresnímu pozemkovému úřadu v Třebíči, opravný prostředek proti rozhodnutí o vydání nemovitosti podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.

Krajský soud v Brně rozhodl v právní věci navrhovatelky Boženy H. - ové proti odpůrci Okresnímu pozemkovému úřadu v Třebíči, v řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí odpůrce ze dne 18. 9. 1995, tak, že napadené rozhodnutí potvrdil a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Výběr z odůvodnění:

Odpůrce vydal dne 18. 9. 1995 rozhodnutí, kterým rozhodl tak, že navrhovatelka se s ohledem na ustanovení § 9 odst. 1 a ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., v platném znění, nestává vlastníkem nemovitostí v k. ú. Š. Svoje rozhodnutí odůvodnil tím, že navrhovatelka jako oprávněná osoba neučinila ve lhůtě stanovené v ustanovení § 13 odst. 1 cit. zákona žádné podání, které by bylo možno považovat za uplatnění restitučního nároku ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 tohoto zákona. Za takové podání totiž nelze považovat podání, které odpůrci došlo dne 21. 12. 1992 a které bylo nadepsáno "uplatnění nároku", neboť toto podání nepodepsala navrhovatelka a nelze je tedy považovat za její písemné podání.

Proti tomuto rozhodnutí podala navrhovatelka včas opravný prostředek, kterým se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odpůrci k dalšímu řízení. Svůj opravný prostředek opírá o skutečnost, že její podání označené jako "uplatnění nároku" vyhovuje formálním náležitostem písemné formy a tudíž právní závěr odpůrce, že neuplatnila restituční nárok, je chybný. Pokud odpůrce považoval tu okolnost, že podpis na uvedeném podání není jejím podpisem, za nedostatek podání, resp. předepsaných náležitostí, měl postupovat ve smyslu § 19 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, nikoliv rozhodnout tak, jak učinil napadeným rozhodnutím. Dále uvedla, že na rozdíl od právní úpravy ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř., které vyžaduje podpis účastníka, zákon č. 71/1967 Sb. na této náležitosti netrvá, takže je otázkou výkladu, zda nedostatek podpisu ve správním řízení je chybějící náležitostí podání. Nicméně ani občanský soudní řád neumožňuje vydat rozhodnutí ve věci bez dání možnosti účastníku odstranit vady podání z podnětu soudu ve smyslu ustanovení § 43 tohoto zákona.

Odpůrce ve svém vyjádření k opravnému prostředku navrhovatelky uvedl, že podle § 19 zákona č. 71/1967 Sb. musí být podání vlastnoručně podepsáno, protože jinak by se mohl jménem cizí osoby obracet na správní orgány kdokoliv, kdežto vlastnoruční podpis identifikuje pisatele - žadatele. Pokud je podání napsáno nebo i podepsáno jinou osobou, může se osoba, která je aktivně legitimována k podání žádosti, pouze ztotožnit s žádostí vyslovenou takto další osobou, neznamená to však, že sama o něco žádá. Z tohoto důvodu musí být podání ve smyslu správního řízení, a tedy i ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb. (neboť v tomto zákoně jako speciálním právním předpise není stanoveno jinak, a proto platí úprava obecná), podepsáno žadatelem nebo žadatel zplnomocní k jednání za svou osobu druhého. Ale i v druhém případě platí zásada, že každý může podepsat pouze sám sebe a pokud za někoho jedná zmocněnec, musí to být z právního úkonu patrno. Protože v tomto konkrétním případě podpis na podání označeném, uplatnění nároku" není pravým podpisem navrhovatelky a z podání ani není patrno, že by navrhovatelka jednala v zastoupení, je nepochybné, že navrhovatelka svůj nárok řádně a včas neuplatnila. K její námitce, že odpůrce měl postupovat podle § 19 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., odpůrce uvedl, že za situace, kdy lhůta k uplatnění nároku uplynula a navíc se jedná o podání cizí osoby, bylo bezpředmětné žádat navrhovatelku o doplnění podání. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.

Z obsahu správního spisu předloženého odpůrcem soud mimo jiné zjistil, že obsahem správního spisu je zápis z jednání, které odpůrce svolal na Obecní úřad ve Š. dne 28. 7. 1994. Navrhovatelka při tomto jednání na otázku, zda podepsala podání označené jako "uplatnění nároku", které bylo doručeno odpůrci dne 21. 12. 1992, uvedla, že zřejmě toto podání nepodepsala. Poté nechal odpůrce vypracovat znalecký posudek z oboru ručního písma. Soudní znalec dospěl k závěru, že sporný podpis ve znění "Božena H. - ová" na listině označené "uplatnění nároku" ze dne 1. 12. 1992 není pravým podpisem a tento nenapsala navrhovatelka.

Na základě výše uvedených důkazů, které považoval za dostačující pro vydání rozhodnutí, dospěl odpůrce k závěru, že navrhovatelka nepodepsala podání označené jako "uplatnění nároku", tento úkon tedy nebyl navrhovatelkou vůbec učiněn a restituční nárok dle zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebyl tak navrhovatelkou uplatněn v zákonem stanovené lhůtě. Jestliže za takto zjištěného stavu věci navrhovatelka v opravném prostředku namítá, že právní závěr odpůrce ohledně neuplatnění restitučního nároku je chybný, soud shledal její námitky jako nedůvodné.

Řízení před pozemkovým úřadem je řízením správním a pokud zákon č. 229/1991 Sb., v platném znění, nemá o něm vlastní procesní ustanovení, řídí se zákonem č. 71/1967 Sb., o správním řízení.

Formální náležitosti podání upravuje § 19 zákona č. 71/1967 Sb.. Podle § 19 odst. 1 cit. zákona lze podání učinit písemně nebo ústně do protokolu. Lze je učinit též telegraficky; takové podání, obsahující návrh ve věci, je třeba písemně nebo ústně do protokolu doplnit nejpozději do tří dnů. Podle § 19 odst. 2 tohoto zákona se podání posuzuje podle jeho obsahu. Z podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. Zvláštní právní předpisy mohou stanovit jeho další náležitosti. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení pokud podání nemá předepsané náležitosti, pomůže správní orgán účastníku řízení nedostatky odstranit, popřípadě jej vyzve, aby je ve stanovené lhůtě odstranil; zároveň ho poučí, jaký význam může mít neodstranění nedostatků pro další průběh řízení.

Z výše uvedené zákonné úpravy lze dovodit, že jméno a příjmení podatele individualizuje podání, ukazuje postavení podatele v řízení a je podkladem pro zkoumání, zda podatel je účastníkem řízení. Pokud tedy z podání musí být patrno, kdo jej činí, je tím třeba rozumět nejen jméno, příjmení, bydliště a případně další osobní údaje podatele, ale také skutečnost, zda činí podání svým vlastním jménem nebo v zastoupení.

V dané věci bylo v průběhu správního řízení nepochybně prokázáno, že podpis "Božena H. - ová" na podání ze dne 1. 12. 1992, kterým byl uplatněn restituční nárok, není vlastním podpisem navrhovatelky. Navrhovatelka však má za to, že podání opatřené cizím podpisem, které je oprávněna učinit pouze osoba hmotně-právně i procesně k tomuto úkonu povolaná, je řádně učiněným písemným podáním. Podle navrhovatelky má správní orgán v případě pochybností považovat podpis cizí osoby za nedostatek podání dle § 19 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb.

S tímto názorem navrhovatelky se nelze ztotožnit, neboť z písemného podání musí být patrno, kdo je činí. V dané věci tomu tak není, neboť z podání nevyplývá, kdo toto podání činí, protože podpis na tomto podání prokazatelně není podpisem osoby, která je označena jako osoba činící podání. Lze tedy dovodit, že za této situace není zjistitelné, kdo podání skutečně učinil, avšak lze dospět k jednoznačnému závěru, že touto osobou nebyla v žádném případě navrhovatelka. Za takto zjištěného stavu není důvodná ani námitka navrhovatelky, kterou vytýká správnímu orgánu, že nepostupoval dle § 19 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., a že jí nepomohl odstranit nedostatky jejího podání, neboť by bylo zcela bezpředmětné a nelogické, aby správní orgán vyzval navrhovatelku k odstranění vad podání, které je podáním cizí osoby. Pokud tedy "uplatnění nároku" ze dne 1. 12. 1992 nelze považovat za písemné podání navrhovatelky, potom nelze dospět k závěru, že navrhovatelka v zákonem stanovené lhůtě, tj. do 31. 1. 1993, svůj restituční nárok u pozemkového úřadu řádně uplatnila.

Protože po přezkoumání věci dospěl soud k závěru, že navrhovatelka neuplatnila svůj restituční nárok v zákonem stanovené lhůtě, soudu nezbylo, než rozhodnutí odpůrce jako věcně správné a zákonné potvrdit (§ 250q odst. 2 o. s. ř.).