V nedávné době byly v Právních rozhledech č. 11/2007 (autorský tým JUDr. Mgr. Luboš Jemelka a Mgr. Jiří Slováček) a na serveru www.juristic.cz (autor Mgr. Pavel Preisler) publikovány dva odborné články o veřejnoprávních smlouvách, jejichž komplexní a obecná úprava je obsažena v novém správním řádu. Ambicí následujících řádků je v návaznosti na uvedené studie popsat jednu z nových kompetencí některých správních orgánů, uvedených v ustanovení § 169 správního řádu, a to oprávnění rozhodovat od 1. ledna 2006 spory z veřejnoprávních smluv, „kdy jedna ze smluvních stran namítá porušování smluvních povinností jinou smluvní stranou a dožaduje se uložení povinnosti této straně smluvní ujednání plnit“1.

Protože zřejmě nejvíce veřejnoprávních smluv a jejich dodatků je uzavíráno mezi obcemi, z nichž alespoň jedna není obcí s rozšířenou působností (na úseku projednávání přestupků, sociálně-právní ochrany dětí, obecní policie, stavebního úřadu, provozování elektronické podatelny, zveřejňování obsahu úřední desky způsobem umožňujícím dálkový přístup), dotýkají se spory z veřejnoprávních smluv především činnosti krajských úřadů. Ty ostatně udělují souhlas k jejich uzavření (§ 63 odst. 1 obecního zřízení), změně jejich obsahu (§ 166 odst. 1 správního řádu) a jejich zrušení (§ 167 odst. 2 správního řádu), kupodivu ovšem nikoli jejich výpovědi (srov. § 166 správního řádu), což lze považovat za jeden z nedostatků správního řádu, protože v tomto případě není žádným způsobem zabezpečeno, že krajský úřad o zániku platnosti veřejnoprávní smlouvy výpovědí vůbec bude informován, a hrozí, že nebude schopen plnit svou povinnost uloženou mu v ustanovení § 65 odst. 1 zákona o obcích2.

Tak vážná situace, aby jedna ze stran veřejnoprávní smlouvy uzavřených obcemi iniciovala zahájení sporného řízení podle ustanovení § 141 správního řádu, je poměrně vzácná. Důvody jsou zřejmě dva:

1. Obce, jejich orgány a představitelé řeší daleko závažnější problémy, týkající se především jejich ekonomiky a výkonu přenesené působnosti, takže spory z veřejnoprávních smluv jsou pro ně často naprosto okrajovou věcí, které není třeba věnovat zvláštní pozornost, a  to ani tehdy, pokud dojde k některým nejasnostem (např. co se týče způsobu a výše úhrady nákladů spojených s výkonem přenesené působnosti)

2. Pokud skutečně problém vznikne a někdo ho vůbec zaregistruje, řeší se na lokální úrovni a neformálně, takže se o jeho existenci krajský úřad buď nedozví, nebo jen jakoby mimochodem.

Krajský úřad, který obdrží návrh na zahájení sporného řízení z veřejnoprávní smlouvy a sporné řízení zahájí, by se měl podle ustanovení § 5 a § 141 odst. 8 správního řádu pokusit dovést strany sporu (navrhovatele a odpůrce) k smírnému řešení celé situace, o což se pokouší v nařízeném ústním jednání. Tato snaha ovšem bývá zpravidla marná, protože rozpory mezi dotčenými obcemi bývají již natolik vyhrocené (a často až osobní), takže oprávnění schvalovat smír mezi účastníky řízení (srov. § 141 odst. 8 správního řádu), dané krajským úřadům v těchto případech s účinností od 1.1.2006, v praxi zřejmě příliš nevyužijí.

Z povahy věci vyplývá, že předmětem sporu bývá jednak úhrada nákladů za výkon této přenesené působnosti, jednak určení rozsahu přenesené působnosti, kterou orgány jedné obce vykonávají pro orgány jiné obce.

Jednoznačně největší zájem mají obce na výkonu přestupkové agendy v rozsahu stanoveném orgánům každé obce zákonem č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění mnoha pozdějších předpisů, čemuž odpovídá i četnost veřejnoprávních smluv na daném úseku.

Místy nepříliš přehledná systematika a časté novelizace přestupkového zákona, které nezřídka přinášejí nové skutkové podstaty (na což v některých případech obce nereagují a ani dost dobře reagovat nemohou dodatkem k původní veřejnoprávní smlouvě), vytváří další sporné situace, zejména tehdy, pokud znění veřejnoprávní smlouvy není dostatečně obecné (příliš podrobná úprava toho, jakou agendu bude jedna obec za jinou vykonávat, s odkazem na jednotlivá zákonná ustanovení, se tak paradoxně ukazuje jako ne vždy výhodná).

Kontroverze mezi obcemi přináší také otázka místní a věcné příslušnosti k řešení přestupku. Jedná se zpravidla o klasický negativní kompetenční spor, protože přestupkovou věcí se nechce zabývat orgán žádné z obcí (té, která jej měla řešit původně, ani té, jíž byla usnesením pro nepříslušnost postoupena). Zde je jistě důvodná otázka, zda v těchto případech má být za této situace postupováno podle ustanovení § 141 odst. 13 a § 169 odst. 1 písm. b)4 správního řádu (sporné řízení), nebo podle ustanovení § 125 správního řádu (postoupení pro nepříslušnost). Protože ustanovení § 141 a § 169 správního řádu (sporné řízení) jsou systematicky řazeny do části třetí správního řádu, nazvané „Zvláštní ustanovení o správním řízení“ (§ 130 a násl.), kdežto ustanovení § 12 správního řádu do části druhé správního řádu, nazvané „Obecná ustanovení o správním řízení“ (§ 9 a násl.), lze dovodit, že ustanovení § 141 a § 160 správního řádu jsou speciální právní úpravou vůči ustanovení § 12 správního řádu a je tedy nutné je použít přednostně. Pro úplnost je nutno dodat, že fakticky však není rozdíl v tom, zda v daném případě (pokud jsou stranami veřejnoprávní smlouvy obce) je nutné postupovat podle ustanovení § 141 a § 160 správního řádu (sporné řízení), nebo podle ustanovení § 12 správního řádu (postoupení pro nepříslušnost), protože v obou případech by ve věci rozhodoval krajský úřad.

Otázka sporů o úhradu nákladů za výkon přenesené působnosti se až tolik složitá jako výše uvedený problém nejeví, neboť bývá většinou snadno ověřitelné, která z obcí kolik, za co a kdy té druhé zaplatila. Ani procesní stránka věci není nijak závažná, neboť jde o klasické správní řízení, byť pouze jednoinstanční (srov. § 169 odst. 2 správního řádu), s nařízením ústního jednání.

Závěrem lze konstatovat, že ačkoli nová kompetence řešit spory z veřejnoprávních smluv, jejichž smluvními stranami jsou obce, které nejsou obcemi s rozšířenou působností, vyplývající z ustanovení § 169 odst. 1 písm. b) správního řádu, sice přináší některé nejasnosti (což je způsobeno nepochybně také tím, že s jejich řešením nemají správní orgány zatím příliš mnoho zkušeností), naštěstí však nepřinesla závažnější problémy.

JUDr. Bc. Václav Valeš
Plzeň