Průběhem řízení se většinou rozumí postup od zahájení řízení až po případný výkon rozhodnutí.

Prostředky sloužící k zajištění průběhu a účelu řízení jsou jednak prostředky více méně technické , které zaznamenávají skutečnosti rozhodné pro vydání rozhodnutí a současně i dokumentují regulérnost probíhajícího či proběhnuvšího řízení a jednak prostředky k zajištění účasti, součinnosti a spolupráce osob zúčastněných na řízení , k zabránění zmaření účelu řízení a konečně k zajištění vyrozumění daňového subjektu o výsledku řízení. ZSDP nepříliš důsledně rozlišuje mezi prostředky řízení, resp. daňového řízení, a správy daní, kdy některé instituty obsažené v ZSDP z předmětné kategorie se použijí bez ohledu na to, zda bylo či nebylo řízení zahájeno.1

1.1. Činnost správce daně před zahájením daňové exekuce

Činnost správce daně před nařízením výkonu exekuce spočívá zejména:

• ve vyhledávací činnosti, jejímž cílem je zjištění majetkových poměrů daňového dlužníka

• ve fakultativně možném předvolání daňového dlužníka k ústnímu jednání.2

1.1.1. Vyhledávací činnost

Správce daně je povinen ve smyslu ust. § 36 ZSDP ověřovat úplnost evidence či registrace daňových subjektů a zjišťovat také všechny údaje týkajících se jejich příjmů, majetkových poměrů a dalších skutečností rozhodných pro správné a úplné vyměření a vymáhání daně. K tomuto účelu může správce daně sdružovat informaci a informační systémy, jenž slouží k rozdílným účelům a to bez ohledu na původní účel jejich shromažďování. Správce daně má přitom stejná oprávnění jako při místním šetření, výsledky vyhledávací činnosti se pak využijí v příslušném daňového řízení.

K tomuto účelu lze především využívat informačního systému v rámci ÚFO, tj. daňová přiznání k dani z nemovitostí, daňová přiznání a jejich přílohy z „trojdaní“ (tj. daň darovací, daň dědická a daň z převodu nemovitostí), oznamovací povinnost u daně z příjmu apod. Dále lze získávat informace o majetkových poměrech daňového dlužníka výzvami dle § 34 ZSDP, zejména u peněžních ústavů, stavebních spořitelen, katastrálních úřadů, pojišťoven, odborech dopravy městských úřadů apod.

1.1.2. Předvolání daňového dlužníka k ústnímu jednání

Vedle výše zmíněné vyhledávací činnosti, která je vykonávána většinou bez přímé součinnosti s daňovým dlužníkem může správce daně po posouzení okolností týkajících se daňového dlužníka zvážit možnost ještě jisté součinnosti s daňovým dlužníkem před vlastním zahájením daňové exekuce. Pokud správce daně měl za to, že hrozí nebezpečí, že účel vymáhání bude zmařen, je třeba neprodleně zahájit vymáhací řízení (§ 73 odst. 2 ZSDP). Pokud však dojdeme k závěru, např. že je zde jistá naděje, že po projednání v ústním jednání dlužník zaplatí, správce daně předvolá daňového dlužníka dle ust. § 29 ZSDP. O ústním jednání je sepisován protokol ve smyslu ust. § 12 ZSDP. Protokol je veřejnou listinou a sepisuje jej správce daně o ústním jednání, přičemž součástí protokolu jsou i ujednání přijatá při ústním projednávání věci a rozhodnutí vyhlášená při jednání. Tím, že protokol dle ZSDP je prohlášen veřejnou listinou, disponuje jako takový plnou průkazní mocí, tzn. platí to, co je vněm uvedeno, není-li později prokázán opak. Ačkoliv je protokol veřejnou listinou, neplní informační funkci ve vztahu k veřejnosti, tak, jako jiné veřejné listiny (např.: výpis z obchodního rejstříku), což je dáno zásadami neveřejnosti a mlčenlivosti v rámci daňového řízení.3

Z protokolu musí být zřejmé, kdo, kde a kdy daňové řízení prováděl, které osoby se zúčastnily, označení hlavního předmětu jednání, což je zpravidla řešení úhrady daňových nedoplatků daňového dlužníka, souvislé vylíčení jeho průběhu, označení dokladů a jiných listin, jestliže byly při jednání odevzdány, nebo podstatný obsah listin předložených k nahlédnutí, udělená poučení, vyjádření poučených osob, jejich návrhy nebo námitky směřující proti obsahu protokolu, rozhodnutí o těchto návrzích či námitkách apod.

Správce daně se jej při ústním jednání dotáže na jeho majetkové poměry, tj. zda a od koho pobírá mzdu nebo jiný pravidelný příjem, u kterého peněžního ústavu má účet a jaké je jeho číslo. Pokud se jedná o poplatníka, který má oprávnění k podnikatelské činnosti nebo provozuje jinou samostatně výdělečnou činnost a který je registrován na finančním úřadě ve smyslu ust. § 33, správce daně jej seznámí s jeho osobním daňovým účtem a prověří, zda nedošlo ke změně v údajích uvedených v přihlášce k registraci ve smyslu ust. § 33 odst. 7 ZSDP.4

Při ústním jednání s daňovým dlužníkem mohou nastat různé situace, avšak správce daně má relativně dobré manévrovací možnosti v jednání. V praxi se často stává, že daňový dlužník vedle svého vyjádření, požádá správce daně do protokolu o posečkání daně či povolení splátek (ust. § 60 ZSDP). Záleží pak na posouzení správce daně, za posečká ní či splátky povolí.

Po seznámení se s obsahem protokolu, jej podepisují všechny osoby, které se  zúčastnily jednání nebo provedení úkonu, včetně pracovníků správce daně. V případě, že by nebyl protokol hlasitě diktován, je třeba jej před podepsáním hlasitě přečíst a zapsat v něm, že se tak stalo a dále uvést, co bylo před podpisem protokolu opraveno nebo jinak změněno. Do protokolu je zaznamenáváno i odepření podpisu, důvod tohoto odepření a námitky proti obsahu protokolu. Bezdůvodné odepření podpisu nemá vliv na důkazní moc protokolu. Na tuto skutečnost, je třeba osobu odepírající podpis upozornit.

Správce daně může zvolit před zahájením vymáhacího řízení místo ústního jednání formu písemného styku. Může např. zaslat upozornění na daňový nedoplatek daňovému dlužníkovi, na jehož osobním účtu vznikl. V praxi se tento postup nezdá být efektivní. Praktičtější by bylo písemně vyzvat daňového dlužníka s odkazem na ust. § 2 odst. 9, zda a od koho pobírá mzdu nebo jiný pravidelný příjem, resp. aby ve stanovené lhůtě přeložil prohlášení o svém majetku. Pokud by byla tato výzva posílána daňovému dlužníkovi společně s výzvou dle ust. § 73 ZSDP na jednu doručenku, je třeba z důvodů zajištění průkaznosti doručení každého z těchto rozhodnutí uvést na obálce všechna čísla jednací doručovaných aktů.5

1.2. Zahájení a průběh vymáhacího řízení

1.2.1. Zahájení na nařízení daňové exekuce

Lze rozlišit pojmy zahájení a nařízení daňové exekuce. Vymáhací řízení se zahajuje buď výzvou k zaplacení daňového nedoplatku (ust. §73 odst. 1 ZSDP) nebo je zahájeno dle ust. § 73 odst. 2 bez výzva samotným nařízením daňové exekuce.

Daňová exekuce je nařízena vydáním exekučního příkazu na některý z možných druhů výkonu dle ust. §73 odst. 6 ZSDP. To, zda je daňová exekuce zahájena výzvou či samostatným exekučním příkazem má právní důsledky v tom, že pokud je vydán exekuční příkaz bez předchozí výzvy, musí obsahovat poučení o možnosti odvolání do 15 dnů ode dne doručení, v případě, že exekučnímu příkazu předchází výzva je opravným prostředkem námitka dle ust. § 73 odst. 8 ZSDP.

Při nařízení daňové exekuce musí správce daně dbát některých zásad vycházejících ze ZSDP a z přiměřeného použití OSŘ a to:

• výkon rozhodnutí lze nařídit jen v takovém rozsahu, jaký stačí k uspokojení splatného daňového nedoplatku včetně příslušenství (§ 2 odst. 2 ZSDP a § 263 odst. l OSŘ)

• nabízí-li se k vydobytí daňového dluhu výkon rozhodnutí několika způsoby zároveň, ačkoli by k jejímu uspokojení zřejmě stačit pouze některý z nich, nařídí správce daně výkon rozhodnutí jen tím způsobem, který postačuje k uspokojení daňové pohledávky (§263 odst. 2 OSŘ)

• správce daně by neměl nařídit daňovou exekuci způsobem, který je zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše vymáhaného daňového nedoplatku a ceny předmětu, z něhož má být uspokojení tohoto dluhu dosaženo (§264 odst. 1 OSŘ)

• správce daně by neměl nařizovat daňovou exekuci v případě, kdy je zřejmé, že by výtěžek, kterého by se dosáhlo, nepostačil ani ke  krytí nákladů výkonu rozhodnutí (§ 264 odst. 2 OSŘ)

1.2.2. Odložení daňové exekuce

ZSDP v § 73 odst. 9 umožňuje správci daně, aby výkon daňové exekuce rozhodnutím odložil v případě, že daňový dlužník nebo ručitel žádá:

• o splátky či posečkání daně (§ 60 ZSDP)

• o prominutí daňového nedoplatku ( § 65 ZSDP)

• (i bez žádosti) šetří-li se skutečnosti rozhodné pro částečné nebo úplné zrušení výkonu rozhodnutí.

V rozhodnutí o odložení daňové exekuce je nezbytné stanovit dobu, na jakou je odklad povolen, resp. podmínky, za jakých účinky povolení odkladu pominou (např. pozbude účinnosti rozhodnutí o prominutí daňového nedoplatku) nebo za jakých trvají (např. řádné placení splátek v případě povolení placení dlužné daně ve splátkách).

Výčet důvodů pro odložení výkonu rozhodnutí je úplný a vyčerpávající tj. taxativní. Neuplatní se tedy přiměřené použití OSŘ tj. důvod odložení uvedený v ust. § 266 odst. 1 OSŘ "jestliže se povinný bez své viny ocitl přechodně v takovém postavení, že by neprodlený výkon rozhodnutí mohl mít pro něho nebo pro příslušníky jeho rodiny zvláště nepříznivé následky a oprávněný by nebyl odkladem výkonu rozhodnutí vážně poškozen". Uvedený důvod je však důvodem pro posečkání daně a povolení splátek i pro prominutí daně nebo daňového nedoplatku, pro účely odložení výkonu lze k němu přihlédnout v souvislosti s podáním příslušné žádosti a je tedy důvodem takto zprostředkovaně. Je-li odklad povolen, veškeré úkony provedené správcem daně při vymáhání daňové pohledávky do vydání rozhodnutí o odkladu výkonu rozhodnutí zůstávají zachovány po celou dobu trvání odkladu. 6

Pominou-li důvody odložení daňové exekuce tím, že nedojde k rozhodnutí ve prospěch daňového dlužníka, vydá správce daně rozhodnutí o pominutí důvodů odložení daňové exekuce, které doručí daňovému dlužníkovi doručí, a v daňové exekuci se pokračuje. Jde např. o případ, kdy byla rozhodnutím zamítnuta žádost o posečkání daně či povolení splátek. Je-li však povoleno posečkání či splátkování, výkon rozhodnutí je nutno zastavit a v případě neplnění podmínek, jenž jsou stanoveny v rozhodnutí o posečkání či splátkách, je nutno daňovou exekuci znovu zahájit.7

Posečkání daně a povolení splátek je upraveno v § 60 ZSDP.

Dalším důvodem, kdy může dojít k odložení daňové exekuce je prominutí daňového nedoplatku. Tato problematika je upravena v § 65 ZSDP. Správce daně může zcela nebo zčásti prominout daňový nedoplatek na základě několika důvodů:

• byla-li by jeho vymáháním vážně ohrožena výživa daňového dlužníka nebo osob na jeho výživu odkázaných,

• pokud by vymáhání nedoplatku vedlo k hospodářskému zániku daňového dlužníka, při němž by výnos z jeho likvidace byl pravděpodobně nižší než jím vytvořená daň v příštím daňovém období.8

Správce daně podle pomůcek zjistí, zda jsou splnění podmínky, aby mohlo být toto ustanovení uplatněno. Výčet důvodů, na základě který může správce daně prominout daňový nedoplatek je rovněž taxativní.

Rozhodnutí správce daně o prominutí daňového nedoplatku platí podle ust. § 65 odst. 2 zákona jen potud, pokud trvají podmínky, za nichž bylo vydáno. Správce daně osvědčí pominutí podmínek rozhodnutím a současně stanoví lhůtu pro zaplacení nedoplatku. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, které má odkladný účinek.

V případě prominutí daňového nedoplatku správce daně v zásadě nepředpokládá možnost pominutí podmínek a proto současně s vydáním rozhodnutí o prominutí nedoplatku případnou nařízenou exekuci zruší. V případě pominutí podmínek k nové exekuci přistoupí až po vydání rozhodnutí o pominutí podmínek a nezaplacení nedoplatku ve lhůtě stanovené pro zaplacení nedoplatku.9

1.2.3. Zastavení řízení a zrušení daňové exekuce

Daňový dlužník má po zahájení daňové exekuce určité procesní možnosti obrany svých práv. Občansko-právní teorie hovoří o zásadě ochrany povinného. Daňový dlužník může především podávat řádné opravné prostředky proti výzvě dle § 73 odst . 1 ZSDP (odvolání) či proti exekučnímu příkazu (odvolání či námitky), dále může při zákonem stanovených podmínek u správce daně namítat důvody odložení výkonu rozhodnutí. Může též za přiměřeného použití OSŘ namítat důvody zastavení výkonu rozhodnutí (§ 268 OSŘ). Podání námitek nemá odkladné účinky ve vztahu k provádění výkonu a lze je podat kdykoli poté, co byly daňová exekuce vykonatelně nařízena až do okamžiku, kdy provedení výkonu rozhodnutí je fakticky skončeno. Řízení o zastavení daňové exekuce může být zahájeno na návrh nebo i bez návrhu (§ 269 odst. 1 OSŘ).

Důvody zastavení , resp. částečného zastavení výkonu rozhodnutí jsou uvedeny v § 268 odst. 1 písm. a) až h) a v  odst. 2 OSŘ. Od 1. 1. 1995 lze zastavit vymáhací řízení (jako kterékoliv jiné daňové řízení ) dle § 27 ZSDP z důvodů taxativně vyjmenovaných v jeho odstavci 1. Z těchto důvodů nejsou praktické ty, které se týkají řízení zahájeného na návrh. Tyto důvody jsou uvedeny pod písm. a), c) a f), ani důvod uvedený pod písm. e).

Řízení se zastaví tehdy, je-li právním nástupcem zaniklého nebo zemřelého dlužníka stát [písm. b)]. Rozhodnutí o zastavení řízení podle odstavce 1 písm. b) se podle ust. § 27 odst. 2 zákona o správě daní nedoručuje (resp. doručuje se pouze poddlužníkovi), ale pouze zakládá ve spisovém materiálu správce daně. Všechna rozhodnutí o zastavení řízení musí být odůvodněna. Proti rozhodnutím, která se doručují, se lze odvolat. O zmeškání zákonné lhůty [písm. d)] by mohlo při výkonu rozhodnutí jít zejména tehdy, je-li dlužníkem vznesena námitka jeho promlčení, pokud nebude výkon rozhodnutí z tohoto důvodu zrušen.

V úvahu dále přichází písm. g) – odpad-li důvod řízení. Do tohoto posledního důvodu by patřily případy např.: daňový dlužník ještě v průběhu zahájené daňové exekuce svůj dluh zaplatí nebo dojde k prominutí daňového nedoplatku dle § 55a ZSDP.

Zastavit výkon rozhodnutí dle § 268 OSŘ je nutné v těch případech, kdy neodpadl důvod řízení, nebo odpadl jen částečně, např. byly odeslány dva exekuční příkazy na dva peněžní ústavy, po jejich doručení dlužník zaplatil podstatnou část dluhy, takže bylo potřeba zastavit zcela exekuční řízení u jednoho poddlužníka (právní důvod ovšem neodpadl) a částečně zastavit exekuční řízení u druhého poddlužníka tak, aby byl exekuován zbytek dluhu.

Jedním z důvodů zastavení výkonu rozhodnutí je i to, že rozhodnutí, které je podkladem výkonu bylo po jeho nařízení zrušeno nebo se stalo neúčinným (§ 268 odst 1 písm. c) OSŘ). Týká se to exekučního titulu, ale i samotného exekučního příkazu.

ZSDP upravuje speciální případ zrušení daňové exekuce ve smyslu § 73 odst. 10, kdy se v průběhu vymáhání prokáže, že bylo vymáháno neoprávněně. V tomto případě se správce daně vystavuje riziku možné sankce, která vyplývá z ustanovení § 73 odst. 10 ZSDP.

V případě neoprávněné exekuce by daňovému dlužníkovi nebo ručiteli náležel úrok v dvojnásobné výši než se poskytuje dle § 64 odst. 6 ZSDP. Tento úrok se rovná 2 x 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky, platné v první den kalendářního čtvrtletí, tj. 280 % . V případě, že by skutečná přiznaná škoda, způsobená daňovému dlužníkovi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem správce daně byla vyšší než úrok přiznaný podle tohoto ustanovení, započítává se tento uhrazený úrok na úhradu přiznané náhrady škody. Úrok se nepřizná v případě, že činí méně než 50 Kč. Jako další důvody pro zrušení výkonu rozhodnutí nelze použít důvody uvedené v ust. § 268 odst. 1 OSŘ (zde pod termínem" zastavení výkonu rozhodnutí"), neboť zde uvedené důvody jsou v daňové exekuci nepraktické, příp. nepřipadají vůbec v úvahu. Důvodem pro úplné nebo částečné zrušení daňové exekuce může být proto zejména:

• byl-li výkon exekuce proti někomu, kdo není dlužníkem ani ručitelem,

• daňový nedoplatek byl zaplacen nebo prominut,

• výkon exekuce se vztahuje na věci, které dlužníku nepatří nebo nemohou být sepsány,

• je dán jiný závažný důvod, který činí výkon exekuce nepřípustným (právo vymáhat daňový nedoplatek zaniklo)

• prekludovalo, byl zrušen exekuční titul, a pod.),

• důvodem případně může být i skutečnost, že by výtěžek, kterého by se exekucí

• dosáhlo, nestačil ani na úhradu jeho nákladů.

Podle ust. § 268 odst. 2 OSŘ týká-li se nařízeného výkonu rozhodnutí některý z důvodů zrušení jen zčásti nebo byl-li výkon rozhodnutí nařízen v rozsahu širším, než jaký stačí k uspokojení oprávněného, bude výkon rozhodnutí zrušen částečně. Podle ust. § 269 odst. 1 OSŘ nařízený výkon rozhodnutí zruší správce daně na návrh nebo i bez návrhu.10

Zrušení daňové exekuce a zastavení řízení ukončují zcela nebo zčásti zahájené řízení, avšak nezakládají obdobu překážky věci pravomocně rozhodnuté a ve výkonu lze (nevyskytne-li se jiná překážka) kdykoliv znovu nařídit, resp. pokračovat jiným nebo stejným způsobem až do vymožení dlužné částky (zrušené úkony nebo jejich části je přitom třeba zopakovat). Rovněž bezvýslednost exekuce nevylučuje exekuci novou, ať již prováděnou stejným, nebo jiným způsobem. Zastavení nebo zrušení exekuce má ty účinky, že se na exekuci díváme tak, jako by vůbec nebyla nařízena. Jednotlivé provedené úkony není třeba samostatně rušit. O ukončení řízení uspokojením pohledávky nebo o bezvýslednosti exekuce se žádné formální rozhodnutí nevydává.11

1.2.4. Zaplacení daně při výkonu exekuce

Zaplacení daně v hotovosti výkonnému úředníku při výkonu exekuce (exekutorovi), jde-li o platby, které mají být exekucí vymoženy a není-li v exekučním příkaze nařízeno jinak, je podle ust. § 59 odst. 3 zákona o správě daní jedním ze způsobů, kterým lze daň platit. V úvahu připadá pouze při exekuci vedené na věci. K zaplacení je vhodné dlužníka před zahájením soupisu věcí vyzvat a tuto výzvu a případné zaplacení je třeba uvést v protokolu. Plné zaplacení vymáhané dlužné částky je důvodem pro neprovedení soupisu věcí a zaplacení částečné k provedení soupisu věcí pouze k vymožení zbývající dlužné částky (takovýto pokyn by měl správce daně uvést pro exekutora v exekučním příkazu). Na zaplacenou částku vystaví exekutor stvrzenku. Na základě částečného zaplacení vymáhané povinnosti bude změněn exekuční příkaz (daňová exekuce bude částečně zrušena).12

Zaplacení dlužné částky penězi v hotovosti se tak samozřejmě může lišit od způsobu, kterým měl být dluh podle exekučního příkazu uhrazen. Daň se podle § 59 odst. 1 zákona uhrazuje v platné české měně.

V § 59 odst. 3 ZSDP jsou uvedeny vedle hotovosti ještě další způsoby, jakými mohou být daňové nedoplatky uhrazeny tj. bezhotovostním převodem, kolkovými známkami, platebními známkami, přeplatkem na jiné dani.

Úhrada daně se podle ust. § 59 odst. 5 ZSDP použije na úhradu daňových povinností v tomto pořadí

a) náklady řízení,

b) pokuty,

c) zvýšení daně,

d) nejstarší nedoplatky na daních,

e) běžné platby daní včetně záloh (tyto platby zpravidla ještě nebudou předmětem

exekuce)

f) úrok,

g) penále.

Částky získané vymáháním daňových nedoplatků se však z uvedeného výčtu povinností v tomto pořadí použijí jen na ty povinnosti, které byly daňovou exekucí vymáhány (v opačném případě by se v okamžiku např. dodatečného zjištění další dlužné povinnosti, která je starší než povinnost vymáhaná, uhradil nejprve tento starší nedoplatek na dani, ačkoliv není vymáhán, nebyla na něj vystavena výzva k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě, atd.). 13

V případě, že daňový dlužník zaplatí v hotovosti daň výkonnému úředníku při výkonu exekuce, se takto uhrazená částka použije rovněž pouze na úhradu vymáhaných daňových povinností, což vyplývá i z formulace ust. § 59 odst. 3 ZSDP ( ... jde-li o platby, které mají být exekucí vymoženy ...). Pokud dojde pouze k částečnému zaplacení výkonnému úředníku, tak se na úhradu daňových nedoplatků nejprve použije zaplacená částka, a to ve výše uvedeném pořadí, a po vymožení zbytku dluhu se stejným způsobem použije i částka získaná vymáháním.

Pro částky, jenž jsou vymožené prostřednictvím daňové exekuce, má správce daně bude zřízen zvláštní účet s charakterem účtu depozitního. Tento účet se nazývá „Zvláštní prostředky – exekuce“. Na tento účet jsou směrovány veškeré vymožené částky včetně příslušenství. Z tohoto účtu jsou potom převáděny na příslušné příjmové účty (např: na účet daně dědické, darovací, DPH apod.) podle výše uvedených pravidel. Čísla účtů, která jsou uváděná v exekučních příkazech, jsou čísly zmíněného „exekučního" účtu.

1.2.5. Odporovatelnost

Opatření proti „zašantročení“ majetku dlužníka. V případě uplatnění odporovatelnosti u soudu se správce daně dostává do postavení běžného navrhovatele v občanskoprávním řízení.

Jestliže daňový dlužník učinil v posledních třech letech před vznikem vymahatelného dluhu na daních právní úkony, které zkracují uspokojení daňové pohledávky, může se správce daně domáhat toho, aby soud určil, že tyto dlužníkovy právní úkony jsou vůči správci daně neúčinné (§ 42a z.č. 40/1964 Sb., občanskéhý zákoník, úplné znění č. 47/1992 Sb., ve znění p.p. - dále jen "OZ").

Odporovat lze i úkonům, u kterých nárok proti dlužníkovi z jeho odporovatelného úkonu je již vymahatelný nebo byl-li již uspokojen (tedy podle kterých již dlužník plnil). Odporovatelné právní úkony jsou úkony, kterými se dlužník zbavuje majetku, např. smlouvy o prodeji majetku nebo jeho části, o jeho darování, nebo jiné úkony, např. odmítnutí dědictví, uspokojení dosud nesplatného nebo promlčeného dluhu, apod., jimiž se zhoršuje možnost uspokojení věřitelovy pohledávky. Může jít o úkony dvoustranné i jednostranné.

Podmínky za nichž je možno odporovatelnost uplatnit jsou vymezeny v - § 42a odst. 2 OZ:

• daňový dlužník učinil uvedené úkony v úmyslu zkrátit své věřitele (a mezi nimi i stát na daních), a - tento úmysl musel být druhé straně tohoto právního úkonu (kupujícímu, obdarovanému) znám.

• k právním úkonům zkracujícím uspokojení věřitelů dlužníka došlo mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými nebo ve prospěch těchto osob s  výjimkou případů, kdy tyto osoby v době učinění právního úkonu nemohly dlužníkův úmysl zkrátit věřitele i při náležité pečlivosti rozpoznat. Formulace použitá v bodě II. snižuje náročnost navrhovatelova dokazování úrovně znalosti osob uzavírajících s  daňovým dlužníkem smlouvu, resp. druhé strany právního úkonu obecně - zde se úmysl dlužníka a vědomost druhé strany o jeho úmyslu předpokládá. U příbuzných OZ předpokládá vyšší možnost úmysl poznat a vyšší pravděpodobnost převodů s úmyslem zkrátit dlužníka. Osoba dlužníkovi blízká bude muset prokázat, že nemohla úmysl dlužníka poznat, a to ani při náležité pečlivosti. Dokazování úmyslu dlužníka zkrátit věřitele bude jinak úhelným kamenem tohoto řízení. Osobami dlužníkovi blízkými jsou podle ust. § 116 OZ příbuzní v řadě přímé (zejména prarodiče, rodiče, děti, vnuci), sourozenec a manžel.

Právo odporovat právním úkonům lze podle ust. § 42a odst. 3 OZ uplatnit vůči osobě, v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn, nebo které vznikl z odporovatelného úkonu dlužníka prospěch. Právní úkon, kterému věřitel (správce daně) s úspěchem odporoval, je podle ust. § 42a odst. 4 OZ vůči němu neúčinný potud, že věřitel může požadovat uspokojení své pohledávky z toho, co odporovatelným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku. Není-li to dobře možné (např. byla-li věc v mezidobí znehodnocena, zabudována, apod.), má věřitel právo na náhradu vůči tomu, kdo měl z tohoto úkonu prospěch. Podle ust. §§ 868 a 869 OZ lze po 1.1. 1993 odporovat pouze právním úkonům učiněným od 1.1. 1992, t.j. od účinnosti OZ.14

1.2.6. Úhrada škody za neoprávněně vymáhané částky

V případě, že by v průběhu vymáhacího řízení bylo zjištěno, že bylo vymáháno neoprávněně, náleží daňovému dlužníkovi nebo ručiteli podle ust. § 73 odst. 10

• úhrada skutečné škody způsobené neoprávněným vymáháním, nebo

• byla-li skutečná škoda nižší nebo rovna náhradě v dvojnásobné výši náhrady, která se poskytuje podle § 64 odst. 6 zákona o správě daní, pak tato náhrada. V § 64 odst. 6 je zakotvena povinnost úhrady úroku z přeplatku ve výši 140% diskontní úrokovésazby ČNB platné první den kalendářního čtvrtletí. Náhrada za neoprávněné vymáhání dlužné částky tedy je úrokem a činí 280% diskontní úrokové sazby ČNB platné první den kalendářního čtvrtletí pro každé kalendářní čtvrtletí, do něhož určitá část doby neoprávněného vymožení spadá.

Úhrada skutečné škody se provádí postupem podle zákona č. 59/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem. V tomto řízení lze rovněž m.j. vzhledem k ust. § 20 zmíněného zákona, který odkazuje v některých případech na úpravu občanského zákoníku, uplatnit zavinění (spoluzavinění) poškozeného (§ 441 OZ). To může být praktické např. v případech, kdy subjekt nesplnil svou povinnost spolupracovat se správcem daně na správném stanovení a vybrání daně (§ 2 odst. 9 zákona ZSDP) a např. v odvolání proti výzvě k zaplacení daňového nedoplatku v náhradní lhůtě nenamítne důvody, které později povedou ke zrušení výkonu z důvodu jeho neoprávněnosti, ačkoliv jsou mu tyto důvody známy.

K neoprávněnému vymáhání může dojít zejména tehdy, nejsou-li splněny podmínky pro nařízení exekuce (došlo k omylu v osobě dlužníka nebo ručitele, vymáhá-li se bez exekučního titulu, před vydáním exekučního příkazu byly daňové nedoplatky v plné výši uhrazeny apod.) nebo je-li použit nelegální exekuční prostředek.

Podrobnosti postupu při výkonu daňové exekuce, zejména způsoby řešení střetu exekuce soudní a daňové, upraví podle ust. § 73 odst. 7 ZSDP obecně závazným právním předpisem Ministerstvo financí ČR.

1.2.7. Střet daňové exekuce a konkursu a vyrovnání

Jestliže má správce daně pohledávku vůči daňovému dlužníkovi, na jehož majetek byl prohlášen konkurz, není možno s odkazem na § 14 odst. 1 písm. e) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění p.p., proti úpadci, který je daňovým dlužníkem nařídit k uspokojení této pohledávky daňovou exekuci. Podle písm. d) téhož ustanovení se prohlášením konkursu již probíhající exekuční řízení přerušuje.

Povolením vyrovnání nemůže správce daně podle ust. § 52 odst. 2 písm. e) téhož zákona vést daňovou exekuci pro pohledávky, které nemají přednost podle ust. § 54. Pro tento účel jsou přednostními pohledávkami ty daně a poplatky, které vznikly nejdéle tři roky před povolením vyrovnání a z ostatních ty, které mohou být uspokojeny z věcí zatížených pro ně zástavním právem.

Mgr. Petra Filová,
absolventka PrF Masarykovy univerzity, 2005