Právní předpoklady vymáhání daňového nedoplatku

Daňová exekuce jako výkon rozhodnutí dle ZSDP je relativně nezávislým daňovým řízením, jehož zahájení, průběh i ukončení jsou vázány na jisté podmínky – předpoklady, které je povinen správce daně zkoumat před samostatným zahájením daňové exekuce, resp. samotném jejím průběhu.1

Tyto předpoklady lze rozdělit na:

1. Procesní podmínky, kam patří

a) pravomoc správce daně

b) příslušnost správce daně

c) způsobilost být daňovým dlužníkem, jeho procesní způsobilost

d) vyloučení pracovníků správce daně

2. Věcné předpoklady, za kterých správce daně může daňovou exekuci zahájit, kam patří:

a) exekuční titul

b) nečinnost daňového dlužníka, který ani po výzvě k zaplacení v náhradní lhůtě nezaplatí splatný daňový nedoplatek2

c) nezaniklo právo daň vymáhat a lze se jej domáhat

1.1. Procesní podmínky vymáhání daňového nedoplatku

Procesními podmínkami jsou takové předpoklady, za nichž správce daně může činit opatření ve věci daňové exekuce.

1.1.1. Pravomoc správce daně

Pravomoc je definována jako souhrn oprávnění a povinností, které stát přiznává prostřednictvím zákona svým orgánům k výkonu jejich činností. Jde o vymezení nejen obsahu, ale zejména rozsahu oprávnění a povinností. Státní orgán nesmí vykonávat žádné činnosti, které jsou nad rámec jeho zákonem vymezené pravomoci. Pravomoc územních finančních orgánů (ÚFO) je vymezena v zákoně č. 531/1990 Sb. , o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZÚFO"), Tímto zákonem byly k 1.1.1991 zřízeny finanční ředitelství a finanční úřady, které tvoří soustavu územních finančních orgánů. Podle ustanovení § 1 ZÚFO jako orgány státní správy, jsou oprávněny vykonávat správu daní podle zvláštního právního předpisu, finanční kontrolu podle zvláštního právního předpisu, provádět řízení o přestupcích v oboru své působnosti, vykonávat kontrolu dodržování povinností stanovených zákonem o účetnictví a ukládají účetním jednotkám pokuty a povinnost odstranit protiprávní stav podle zvláštního právního předpisu, vykonávat cenovou kontrolu a ukládat pokuty podle zvláštního právního předpisu, z pověření Ministerstva financí poskytují podle zvláštního právního předpisu mezinárodní pomoc při správě daní a při vymáhání některých finančních pohledávek. Dále převádějí výnosy daní, které vybírají a vymáhají a které nejsou příjmem státního rozpočtu, podle zvláštního právního předpisu, vykonávají dozor nad loteriemi a jinými podobnými hrami podle zvláštního právního předpisu, vykonávají kontrolu označení provozovny a ukládají pokuty a povinnost odstranit nedostatky podle živnostenského zákona, vykonávají kontrolu

1. dodržování povinností při barvení a značkování některých uhlovodíkových paliv maziv podle zvláštního právního předpisu,

2. zda jsou skladovány nebo prodávány pouze značené tabákové výrobky ,

3. zda je dodržován zákaz nabídky a prodeje lihovin a tabákových výrobků,

vykonávají správu odvodů za porušení rozpočtové kázně, vykonávají kontrolu výkonu správy poplatků, které jsou příjmem státního rozpočtu, jsou-li k jejich správě věcně příslušné jiné orgány, vybírají a vymáhají peněžitá plnění, která podle tohoto nebo zvláštního zákona uložily a vykonávají další činnosti, stanoví-li tak zvláštní právní předpis.3 Rozsah působnosti při správě daní je vymezen především v ustanoveních § 1 ZSDP . Ustanovení § 1 odst. 3 ZSDP stanoví, že podle tohoto zákona postupují územní finanční orgány a další správní i jiné státní orgány České republiky, jakož i orgány obcí v České republice, věcně příslušné podle zvláštních zákonů ke správě daní (dále jen "správce daně"), jakož i třetí osoby stanovené v tomto zákoně. Postup správců daní v daňovém řízení, jehož součástí je řízení o vymáhání daňových nedoplatků, je striktně podmíněn dodržováním zákonů a jiných obecně závazných právních předpisů.

1.1.2. Příslušnost správce daně

Příslušností rozumíme určení (vymezení okruhu působnosti) konkrétního z orgánů, do jejichž pravomoci je věc dána, který danou věc má projednat a rozhodnout4, tzn. vymezení okruhu působnosti mezi územními finančními orgány navzájem. Procesní teorie rozlišuje příslušnost věcnou, funkční a místní.

Věcná příslušnost vymezuje rozsah působnosti mezi jednotlivými druhy ÚFO, zejména z hlediska, který druh ÚFO má rozhodnout o určitých věcech v prvém stupni (instanci). Věcná příslušnost je vymezena v § 6 a 9 ZÚFO.

Funkční příslušnost vymezuje rozsah působnosti mezi ÚFO různého druhu při projednávání též věci po sobě. Dle § 9 ZÚFO finanční ředitelství vykonává správu daní v rozsahu stanoveném ZSDP (zejména se stává odvolacím orgánem) a přezkoumává rozhodnutí finančních úřadů vydaná ve správním řízení.

Místní příslušnost vymezuje rozsah působnosti mezi ÚFO, která mají stejnou věcnou i funkční příslušnost k dané věci a to z hlediska místa – sídla ÚFO.

Místní příslušnost je speciálně vymezena v ustanovení § 73 odst. 3 ZSDP. Z něhož vyplývá, že k vymáhání daňových nedoplatků daňovou exekucí je místně příslušný ten správce daně, u kterého je daňový dlužník evidován. Ve výše uvedeném ustanovení je zmíněn odkaz na termín "evidence daní". Z něhož lze dovodit, že k provedení daňové exekuce je místně příslušný ten správce daně, u něhož je daňová pohledávka evidována. Kterýkoliv jiný věcně příslušný správce daně, může být dle § 5 ZSDP dožádán místně příslušným správcem daně o provedení daňové exekuce, zejména mobiliární exekuce, jestliže dožádaný správce daně může požadovaný úkon provést snáze, hospodárněji a rychleji.5

Pokud platební povinnost ve smyslu § 1 odst. 4 ZSDP ukládá orgán, který není podle zvláštního zákona pověřen jejím vybráním, pak je místně příslušným orgánem k vybrání (včetně vymáhání) finanční úřad v sídle orgánu, který platební povinnost uložil ( § 4 odst. 15 ZSDP ).

U daňové exekuce je tedy věcně příslušný finanční úřad v rámci výkonu správy daní jako první instance. Je též funkčně příslušný. Při přezkoumání rozhodnutí v odvolacím řízení dle § 73 odst. 1 a odst. 8 ZSDP je funkčně příslušní finanční ředitelství.

1.1.3. Způsobilost být daňovým dlužníkem, procesní způsobilost

Daňový dlužník je každý, kdo je dle daňového zákona povinen platit daň nebo vybranou a sraženou daň odvádět.6 Daňovými dlužníky jsou tedy daňové subjekty, které nezaplatily splatný daňový nedoplatek, resp. jejich právní nástupci. Kdo má postavení daňového subjektu – poplatník a či plátce, vymezují daňové zákony. Tyto také vymezují, kdy u daňového subjektu vzniká daňová povinnost a její splatnost. Pokud není v daňovém zákoně nebo v textu ZSDP jinak splatnost stanovena, je v § 40 ZSDP vymezena obecná splatnost daně a to ve lhůtě pro podání daňového přiznání či hlášení.

V rámci vymáhacího řízení má postavení povinného jen daňový dlužník a má v něm zákonem vymezené povinnosti i práva.

Způsobilost být daňovým dlužníkem v rámci vymáhacího řízení je speciálním případem právní subjektivity tj. schopnosti nabývat práv a povinností jako daňový subjekt v daňově – právním vztahu. Na rozdíl od právní subjektivity, kterou má každý daňový subjekt včetně nezletilé osoby, resp. nascitura (nenarozeného dítěte v těle matky, které takto může nabývat práv a povinností, narodí-li se živé), se odlišuje procesní způsobilost, tj. způsobilost k jednání. Způsobilost je podle ZSDP konstruována tím způsobem, že před správcem daně může každý jednat samostatně v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práva a brát na sebe povinnosti.7 Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práva a brát na sebe povinnosti, tj. způsobilost k právním úkonům, vzniká v plném rozsahu zletilostí. Podle právního řádu České republiky fyzická osoba nabývá zletilosti dovršením osmnáctého roku, před dosažením tohoto věku je možné nabýt zletilosti pouze uzavřením manželství.8 Vzhledem k tomu, že je otázka způsobilosti k jednání fyzických osob ZSDP ponechává zcela v dispozici občanského práva (právní úprava obsažená v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění p.p. – „ dále OZ“), je třeba v rámci správy daní a v řízeních, jenž jsou v její rámci vedena, respektovat tuto obecnou úpravu. Proto je nutné u nezletilých v daňovém řízení posuzovat způsobilost k právním úkonům také v souladu s ustanovením § 9 OZ a zkoumat, zda právní úkon, který má být učiněn nezletilým, je svou povahou přiměřený rozumové a volní vyspělosti osoby a jejímu věku.9

Pokud jde o osoby právnické, tak jejich způsobilost ke jednání je ZSDP upravena poněkud nepřesně a proto je nutné vycházet opět z úpravy obsažené v občanském zákoníku tj. § 18 a násl. OZ. Za právnickou osobu jedná statutární orgán, resp. ten, kdo prokáže, že je oprávněn za ni jednat. 10

Zastoupení fyzické osoby je možné:

1. zákonnými zástupci – pokud fyzická osoba nemůže před správcem daně samostatně jednat pro svoji nezpůsobilost či omezenou způsobilost k právním úkonům, 11

2. zástupcem pro daňové řízení určeným správcem daně – pokud nebyl osobě soudem ustanoven opatrovník12, nebo pokud není správci daně pobyt osoby znám, nepodařilo se ji doručit písemnost na známou adresu (přičemž tato osoba si nezmocnila žádného zástupce), nebo osobě ztížené duševní nebo jinou poruchou, pro kterou nemůže v řízení jednat či osobě, která není schopna přirozeně s vyjadřovat,13

3. zvoleným zástupcem.14

1.1.4. Vyloučení pracovníků správce daně

Tuto procesní podmínku by měl správce daně zkoumat proto, aby předešel námitce daňového dlužníka ve smyslu § 52 resp. § 26 ZSDP o vyloučení pracovníků správce daně, kteří se účastní na vymáhacím řízení.

Pracovník správce daně je z daňového řízení vyloučen vždy, jestliže by rozhodovat o daňových záležitostech vlastních nebo osob blízkých. Dále v případech, kdy se daňového řízení v téže věci zúčastnil daňového řízení jako pracovník správce daně jiného stupně např. jako pracovník finančního ředitelství by měl rozhodovat o odvolání ve věci, ve které rozhodovat jako zaměstnanec finančního úřadu, jenž je danému finančnímu ředitelství podřízen.

Daňový subjekt, další osoby zúčastněné na řízení i pracovník správce daně jsou povinni oznámit neprodleně vedoucímu pracovníkovi správce daně skutečnosti, které nasvědčují možnou podjatost pracovníka správce daně, a to nejen z výše uvedených důvodů. Naplnění podmínek pro podjatost pracovníka je nutno také vyvozovat z jeho poměru k předmětu řízení anebo k osobám na řízení zúčastněných.15

Při posuzování této procesní podmínky se vychází z ust. § 26 ZSDP. Pracovník, o jehož nepodjatosti jsou pochybnosti, smí do doby, než bude rozhodnuto o jeho podjatosti, provést ve věci jen nezbytné úkony. O vyloučení pracovníka z daňového řízení pro jeho podjatost rozhodně vedoucí pracovník správce daně. O vyloučení může rozhodnout i z vlastního podnětu. V případě, že je namítnuta podjatost vedoucího pracovníka správce daně, rozhoduje o jeho vyloučení vedoucí pracovník nadřízeného správce daně.

1.2. Věcné podmínky vymáhání daňového nedoplatku

1.2.1. Exekuční titul - podmínka vymáhání daňového nedoplatku

Celé exekuční řízení se „točí“ kolem exekučních titulů. Podstatou exekučního řízení je nucený výkon rozhodnutí. Předpokládá se tedy, že zde existuje titul pro výkon rozhodnutí, podklad pro nařízení výkonu rozhodnutí – tj. exekuční titul.16

Titulem se rozumí listina, která je vydaná orgánem, jenž je k tomu oprávněn, která má předepsanou formu a ve které se ukládá určité osobě povinnost něco v určité době plnit. Každý titul musí splňovat určité náležitosti. Tyto náležitosti jsou jednak formální povahy, jednak materiální povahy.

Materiální předpoklady vyjadřují obsahovou určitost exekučního titulu, podle kterého se exekuce vede. Jde o to, aby práva, ale především vynucované povinnosti, byly ve vykonatelném rozhodnutí určeny přesným a nepochybným způsobem. Tato obsahová určitost musí být dána u každého titulu do té míry, že z něho musí být patrno, co má být exekucí vynuceno. Z hlediska materiální vykonatelnosti musí tedy každý titul obsahovat přesnou individualizaci oprávněného a povinného, přesné vymezení práva a jemu odpovídající povinnosti na plnění a konečně přesně stanovenou lhůtu k plnění. Právě tyto náležitosti činí titul vykonatelným. Rozhodnutí, které tyto náležitosti nemá, není vykonatelným rozhodnutí a nemůže být podkladem pro výkon rozhodnutí. 17

Exekučním titulem pro vymáhání daňového nedoplatku tj. daňovou exekuci je podle ustanovení § 73 odst. 4 ZSDP :

1. vykonatelný výkaz nedoplatků sestavený z údajů evidence daní (§ 73 odst. 5 ZSDP),

2. vykonatelné rozhodnutí, jímž se ukládá peněžité plnění,

3. splatná částka zálohy na daň.

Vykonatelný výkaz nedoplatků je sestaven z údajů evidence daní, vedené správcem daně podle zákona ( § 62 ZSDP ). Musí obsahovat náležitosti, jenž jsou taxativně vymezené v § 73 odst. 5 ZSDP , tj.

1. přesné označení daňového dlužníka v prodlení,

2. druh daně,

3. výši nedoplatku na této dani,

4. údaje o původní splatnosti daně,

5. den k němuž je výkaz nedoplatků sestavován

6. a doložku vykonatelnosti.

Doložkou vykonatelnosti opatří rozhodnutí, popřípadě výkazy nedoplatků podle ust. § 275 OSŘ ten orgán, který je vydal, t.j. obvykle příslušný správce daně. V doložce o vykonatelnosti se zpravidla použijí slova: "Tento výkaz nedoplatků je vykonatelný toto rozhodnutí je vykonatelné). V Brně dne ...... .", potvrzení se opatří kulatým razítkem a podepíše jej pracovník správce daně k tomu oprávněný. Soud, je-li o vymožení nedoplatku požádán, je podle ust. § 275 odst. 2 OSŘ oprávněn před nařízením výkonu rozhodnutí přezkoumávat správnost potvrzení o vykonatelnosti všech titulů pro výkon rozhodnutí, t.j. např. u výkazu nedoplatků vykonatelnost všech částek do výkazu zahrnutých.18

Výkaz je vykonatelný tedy tehdy, jsou-li vykonatelné všechny položky v něm uvedené, tzn. jsou-li vykonatelná všechna rozhodnutí, která byla podkladem pro zanesení příslušných částek do evidence daní a splatné všechny částky, do této evidence zanesené přímo na základě zákona (splatné částky záloh na daň). Výkaz nedoplatků není rozhodnutím správce daně a daňovému dlužníkovi se nedoručuje.

Rozhodnutí, jímž se ukládá peněžité plnění, je ve smyslu ustanovení § 32 odst. 13 ZSDP vykonatelné, jestliže proti němu nelze podat řádný opravný prostředek a nebo jestliže jeho podání nemá odkladný účinek a uplynula zároveň lhůta plnění.

Splatná částka zálohy na daň je peněžitá povinnost, vyplývající přímo ze zákona, který výši placení záloh stanoví (např. zálohy na daň silniční stanoví § 10 zákona č. 16/1993 Sb. , o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů), a nebo z rozhodnutí správce daně o zálohách.19

1.2.2. Nečinnost daňového dlužníka


Vedle existence exekučního titulu je dalším věcným předpokladem zahájení daňové exekuce skutečnost, že daňový dlužních nezaplatil splatný daňový nedoplatek a ani neučinil žádný úkon vůči správce daně, který by signalizoval, že se snaží o zaplacení daňového nedoplatku – např. podání žádosti o posečkání daně či povolení splátek (§ 60 ZSDP).

Řízení o vymáhání daňového nedoplatku zahajuje správce daně zpravidla výzvou k zaplacení daňového nedoplatku podle § 73 odst. 1 ZSDP . Jedná se tedy o první úkon daňové exekuce. Daňovému dlužníkovi, který je v prodlení s platbou splatného daňového nedoplatku správce daně zašle tuto výzvu zaplacení a vyzve jej , aby daňový nedoplatek uhradil, a za tímto účelem mu v ní stanoví náhradní lhůtu k úhradě (nejméně 8 denní). Součástí výzvy je upozornění, že po marném uplynutí lhůty stanovené ve výzvě, správce daně přikročí bez dalšího k vymáhání nedoplatku daňovou exekucí. Výzva k zaplacení daňového nedoplatku má charakter rozhodnutí dle § 32 ZSDP a lze se proti ní odvolat ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení dlužníkovi nebo ručiteli. Odvolání nemá odkladný účinek. Daňovému dlužníkovi je zákonem umožněno reagovat na záměr správce daně vymáhat splatný daňový nedoplatek, jestliže se domnívá, že splatný daňový nedoplatek již neexistuje, nebo existuje v jiné výši. V řízení o odvolání se neřeší otázka zákonnosti a správnosti rozhodnutí, která jsou exekučními tituly a řízení, které jejich vydání předcházelo, neboť tato rozhodnutí jsou již vykonatelná a obvykle i pravomocná, která lze přezkoumávat pouze mimořádnými opravnými prostředky. Naopak je-li exekučním titulem výkaz nedoplatků, je třeba zákonnost a správnost jeho sestavení a zejména jeho vykonatelnost v přezkumném řízení ověřit. Důvody pro částečné nebo úplné zrušení výzvy jsou zejména důvody, které jsou rozhodující pro zrušení daňové exekuce (k tomu viz dále). Stanovení náhradní lhůty pro zaplacení daňového nedoplatku ve výzvě není rozhodnutím o odkladu placení a až do zaplacení nebo vymožení dlužné částky bude počítáno penále. Náhradní lhůta má v tomto smyslu procesní charakter. V této lhůtě nebude dlužná povinnost exekuována.

V praxi se totiž stává, že daňový dlužník se proti této výzvě odvolá, ale místo toho, aby namítal argumenty proti výzvě, tedy např. to, že již zaplatil, že není daňovým dlužníkem, exekuční titul není vykonatelný apod., napadá obsah pravomocného, vykonatelného rozhodnutí. V tomto případě se osvědčil následující postup. Správce daně výzve odvolatele, aby doplnil odvolání (§ 48 odst. 5 ZSDP) s poučením, aby bylo zejména upřesněno číslo jednací rozhodnutí, vůči němuž odvolání směřuje (§ 48 odst. 4 písm. c ZSDP) a dále jej poučí o tom, že pokud nebude odvolání ve lhůtě doplněno dle ust. § 48 odst. 5 písm. d) – uvedení rozporu s právními předpisy či skutkovým stavem, bude správce daně posuzovat odvolání podle jeho skutečného obsahu ( ust. § 2 odst. 7 ZSDP) jako odvolání proti pravomocnému platebnímu výměru. Pokud na výzvu odvolatel neodpoví ve lhůtě stanovené, správce daně odvolání zamítne z důvodu podaní po stanovené (ust. § 49 odst. 2 písm. b ZSDP). Pokud bude vyhověno výzvě a budou uvedeny argumenty proti obsahu výzvy dle ust. § 73 odst. 1 ZSDP pak bude po obsahovém posouzení důvodů odvolání správce daně postupovat dle zákona.

Ve výzvě se uvede výše daňového nedoplatku podle jednotlivých druhů povinností, ze kterých nedoplatek vznikl (např. neuhrazené zálohy na určitou daň, dosud naběhlé penále), za kterou dobu nedoplatek vznikl, ke které době je nedoplatek vykázán, případně exekuční titul. Neuvádějí se způsoby výkonu rozhodnutí (exekuční prostředky) - způsob výkonu bude stanoven až v exekučním příkazu a jeho předčasné uvedení ve výzvě by omezovalo možnost volby způsobu v době provedení výkonu nejvhodnějšího (případně nutilo k opakování výzvy) a zvyšovalo by riziko maření výkonu ze strany dlužníka. Uvedení exekučních prostředků ve výzvě není opodstatněné rovněž proto, že exekuce může být u jednoho exekučního titulu prováděna několika prostředky zároveň. Současně s výzvou je třeba zaslat platební výměry na dosud naběhlé penále. Penále v této výši se do výzvy zahrne a následně může být vymáháno současně s nedoplatkem, jehož příslušenství činí. Nevyměřené penále může být vymáháno pouze na základě zajišťovacího příkazu.20

Pokud má správce daně za to, že hrozí nebezpeční, že účel vymáhání bude zmařen (např. jestliže má podezření, informace či jiná zjištění, že majetek, proti kterému má být výkon exekuce veden může být „zašantročen“, převeden na jiného nebo znehodnocen), zahájí vymáhání daňového nedoplatku bez této výzvy, a to neprodleně. Tuto možnost připouští ustanovení § 73 odst. 2 ZSDP. Nebezpečí zmaření účelu vymáhání musí být kvalifikované, musí mít potřebnou intenzitu a důvod. Důvody, které vedly správce daně k nařízení exekuce bez vydání výzvy by měly být uvedeny v úředním záznamu dle ust. § 13 ZSDP, který by byl vyhotoven při nařízení daňové exekuce a založen do spisu. Zahájení exekuce bez výzvy bude praktické zejména v mnoha případech vydání exekučního příkazu na věci. Jestliže správce daně přistoupí za  výše uvedených podmínek k zahájení vymáhání bez výzvy, daňový dlužník může proti následně vydanému exekučnímu příkazu podat odvolání ( § 73 odst. 8 ZSDP ).

1.2.3. Nemožnost vymáhání daňového nedoplatku

Daňový nedoplatek nelze vymáhat (nebo ve vymáhání pokračovat), namítne-li daňový dlužník oprávněně jeho promlčení podle ust. § 70 zákona o správě daní. Podle odst. 1 tohoto paragrafu se právo ... promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal nedoplatek splatným. Běh promlčecí lhůty lze dle odst. 2 téhož paragrafu přerušit pouze tím, že správce daně provede úkonu, který směřuje k vybrání, zajištění nebo vymožení nedoplatku – pak běží promlčecí lhůta znovu. Právo vymáhat pokutu vyměřenou podle ust. § 37 ZSDP se promlčuje po pěti letech od vykonatelnosti rozhodnutí o jejím uložení (§ 37 odst. 6 tohoto zákona.)

Správce daně je povinen provádět úkony směřující k výkonu rozhodnutí i u takového daňového nedoplatku, u něhož již proběhla promlčecí lhůta, a to do té doby, dokud :

1. buď právo nedoplatek vymáhat nezanikne

2. nebo není dlužníkem vznesena námitka promlčení.

Dojde-li k těmto skutečnostem, řízení o vymožení daňového nedoplatku se zruší (částečně zruší), příp. zastaví. 21

Dle ust. § 70 odst. 2 ZSDP lze daňový nedoplatek (s výjimkou nedoplatků zajištěných na movitých věcech či nemovitostech) vymáhat nejpozději do dvaceti let od konce roku, v němž se stal nedoplatek splatným. Po uplynutí této doby právo vymáhat nedoplatek zanikne (prekluduje). Právo vymáhat nedoplatek zajištěný zástavním právem na movitých věcech, které má správce v držení, se nepromlčuje a po dvaceti letech nezaniká (§ 70 odst. 4 ZSDP). Po dvaceti letech nezaniká rovněž nedoplatek zajištěný zástavním právem na nemovitostech, který se promlčuje po uplynutí 30ti let po zápisu zástavního práva v příslušné evidenci, vedené např. katastrálním úřadem, odborem dopravy, apod. (§ 70 odst. 5 ZSDP).

Správce daně může daňový nedoplatek z důvodu zreálnění vykazovaných rozpočtových zdrojů odepsat pro nedobytnost podle ust. § 66 odst. 1 tehdy, je-li zcela nedobytný. Za nedobytný se podle tohoto ustanovení považuje nedoplatek, který byl bezvýsledně vymáhán na daňovém dlužníkovi i na jiných osobách, na nichž mohl být vymáhán, nebo nevedlo-li by vymáhání zřejmě k výsledku nebo je-li pravděpodobné, že by náklady vymáhání přesáhly jeho výtěžek. Stejně se postupuje, není-li sice daňový nedoplatek nedobytný, avšak jeho vymáhání je spojeno se zvláštními a nepoměrnými obtížemi.22 Právo vymáhat daňový nedoplatek samotným jeho odepsáním nezaniká.

Správce daně je podle ust. § 62 odst. 6 zákona o správě daní povinen i v dané době nedobytný nedoplatek, který vyplyne z evidence daní a u něhož je dána možnost, že bude alespoň zčásti vymožen, exekučně zajistit a vymáhat, jakmile je k tomu dána možnost, nebo alespoň provést takový úkon, jímž se promlčení nedoplatku přerušuje. O odpisu pro nedobytnost se daňový dlužník nevyrozumí a jeho dluh trvá dále, dokud není vybrání daně promlčeno (§ 66 odst. 2 ZSDP). Samotné odepsání má pouze charakter zdůvodnění nebo deklarace event. nižší aktivity správce daně ve věci vymožení dluhu. Rozhodnutí o odepsání daňového nedoplatku se založí do spisu a na jeho základě se vystaví odpisný poukaz pro evidenci daní. Daňový nedoplatek pak nelze vymáhat, namítne-li daňový dlužník oprávněně jeho promlčení, příp. dojde-li k zániku práva prekluzí tak, jak bylo uvedeno výše.23




1 Kolektiv právního kolegia ředitele Finančního ředitelství v Brně: Daňová exekuce v praxi finančních úřadů, 1995, Ediční středisko Vzdělávacího zařízení MF ČR Přehrada

2 tamtéž

3 § 1 zákona č. 531/1990 Sb. , o územních finančních orgánech, ve  znění pozdějších předpisů

4 Stavinohová, J., Hlavsa, P.: Civilní proces a organizace soudnictví, Brno, Doplněk, Masarykova univerzita, 2003, str.193

5 Geleti, Jan: Právní úpravy vymáhání daňových nedoplatků, Daně a  právo v praxi, 2002, číslo 6, str.2

6 Mrkývka, P. a kol.:Finanční právo a finanční správa, 2. díl, Brno, Masarykova univerzita, 2004, str. 34

7 § 9 odst. 1 ZSDP

8 § 8 občanského zákoníku

9 Mrkývka, P. a kol.:Finanční právo a finanční správa, 2. díl, Brno, Masarykova univerzita, 2004, str. 42

- 43

10 § 9 odst. 2 ZSDP

11 § 10 odst. 1 ZSDP, § 26 a násl. OZ, § 36 zákona o  rodině

12 § 10 odst.1 ZSDP

13 § 10 odst. 2 ZSDP

14 § 10 odst. 3 až 6 ZSDP a § 11 ZSDP

15 Mrkývka, P. a kol.:Finanční právo a finanční správa, 2. díl, Brno, Masarykova univerzita, 2004, str. 68

16 Tripes, A.: Exekuce v soudní praxi. 2. vydání, Praha: C.H. Beck, 2001, str. 15

17 Tripes, A.: Exekuce v soudní praxi. 2. vydání, Praha: C.H. Beck, 2001, str. 15

18 Metodický pokyn Ministerstva financí DS – 2 [citováno dne 27.3.2006]. Dostupný z 

http://www.br.ds.mfcr.cz/dane/ds/DS-2-priloha.asp

19 Geleti, Jan: Právní úpravy vymáhání daňových nedoplatků, Daně a  právo v praxi, 2002, číslo 6, str.2

20 Metodický pokyn Ministerstva financí DS – 2 [citováno dne 27.3.2006]. Dostupný z 

http://www.br.ds.mfcr.cz/dane/ds/DS-2-priloha.asp

21 Metodický pokyn Ministerstva financí DS – 2 [citováno dne 27.3.2006]. Dostupný z 

http://www.br.ds.mfcr.cz/dane/ds/DS-2-priloha.asp

22 tamtéž

23 Metodický pokyn Ministerstva financí DS – 2 [citováno dne 27.3.2006]. Dostupný z 

http://www.br.ds.mfcr.cz/dane/ds/DS-2-priloha.asp



Mgr. Petra Filová,
absolventka PrF Masarykovy univerzity, 2005


Název rubriky - Správní pr. - další příspěvky
Informace nemusí být aktuální protože byla publikována 7.6.2006 a legislativa od této doby mohla dostát změny
Poslední změna článku proběhla 7.6.2006.
Příspěvek k publikaci připravil(a) Redakce JURISTIC

 

...

Odkaz na seznam soudů:
www.justice.cz

Studentské příspěvky
Další příspěvky
Obecní témata
Vybraná judikatura
Odkazy
    Kraje a krajské úřady
Hlavní město Praha
Jihomoravský kraj
Středočeský kraj
Jihočeský kraj
Karlovarský kraj
Liberecký kraj
Kraj Vysočina
Olomoucký kraj
Moravskoslezský kraj
Pardubický kraj
Plzeňský kraj
Ústecký kraj
Zlínský kraj
Královehradecký kraj
    Statutární města
Most
Liberec
Kladno
Jihlava
Hradec Králové
Havířov
České Budějovice
Brno
Hlavní město Praha
Pardubice
Ostrava
Opava
Olomouc
Zlín
Ústí nad Labem
Plzeň
    Vláda a ministerstva
Úřad Vlády ČR
Ministerstvo průmyslu a obchodu
Ministerstvo zdravotnictví
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Ministerstvo obrany
Ministerstvo zahraničních věcí
Ministerstvo zemědělství
Ministerstvo životního prostředí
Ministerstvo kultury
Ministerstvo práce a sociálních věcí
Ministerstvo pro místní rozvoj
Ministerstvo financí
Ministerstvo dopravy a spojů
Ministerstvo spravedlnosti
Ministerstvo vnitra
    Ústřední správní úřady - přímo řízené vládou
Správa státních hmotných rezerv
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
Úřad pro státní informační systém
Státní úřad pro jadernou bezpečnost
Komise pro cenné papíry
Národní bezpečnostní úřad
Český úřad zeměměřický a katastrální
Český báňský úřad
Úřad průmyslového vlastnictví
Český statistický úřad
    Ústřední správní úřady - podřízené ministerstvům
Česká obchodní inspekce
Česká školní inspekce
Státní energetická inspekce
Puncovní úřad
Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví
Ćeský úřad bezpečnosti práce
Česká inspekce životního prostředí
Česká správa sociálního zabezpečení
Český telekomunikační úřad
Státní veterinární správa
    Úřady mimo organizační strukturu státní správy
Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání
Úřad pro ochranu osobních údajů