Vyvlastnění

Vyvlastnění je hodnoceno jako nejzávažnější veřejnoprávní zásah do majetkových práv, přesto je na nejvyšší úrovni právních předpisů zmíněno pouze v jednom odstavci Listiny základních práv a svobod a celkově je mu věnováno ve správní vědě méně pozornosti než ostatním problematikám. Poněkud šířeji je vyvlastnění upraveno ve stavebním zákoně (zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen stavební zákon) a v zákoně o zajišťování obrany (zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky) a fragmentálně i v dalších právních předpisech (např. zákon o pozemních komunikacích, zákon o ochraně a využití nerostného bohatství, zákon o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, zákon o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a další) či v některých judikátech soudů. V minulosti byla asi nejpropracovanější úprava vyvlastnění pro účely výstavby železnic (zákon č. 30/1878 ř. z., o vyvlastnění k účelům železničním).

Platná právní úprava rozlišuje mezi vyvlastněním a omezením vlastnických práv. Za vyvlastnění (expropriaci) je považován nucený přechod vlastnického práva na základě správního aktu. Nuceným omezením vlastnických práv je ve správním právu situace, kdy je pouze zúžena některá ze složek vlastnického práva. Přestože pro oba pojmy je zavedena legislativní zkratka "vyvlastnění", ve své práci se zaměřím na vyvlastnění ve smyslu přechodu majetkových práv.

Listina základních práv a svobod stanoví v čl. 11, odst. 4, že "vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu". Předmět vyvlastnění zde není definován, vyvlastnit lze tedy jak věc nemovitou, tak movitou. Vždy však musí být splněny tři výše zmíněné podmínky - veřejný zájem, opora v zákoně a náhrada škody vzniklé vyvlastněním. Řekněme si k nim tedy něco více.

První podmínkou je veřejný zájem, což znamená, že platná právní úprava vylučuje vyvlastnění v soukromém zájmu. Ne každý kolektivní zájem je zájmem veřejným, musí jít o zájem obecně prospěšný (§ 459-SJS/1999). Ovšem i některý na první pohled soukromý zájem může být zájmem veřejným, jak je tomu například při zřízení přístupu k pozemku či stavbě, tedy při umožnění užívání věci v soukromém vlastnictví. Vyvlastnění práva odpovídající věcnému břemeni k vytvoření podmínek pro zajištění přístupu k pozemku a stavbě tedy bylo shledáno ve veřejném zájmu. Veřejný zájem na vyvlastnění musí být prokázán ve vyvlastňovacím řízení.

Druhou podmínkou pro vyvlastnění je opora v zákoně. Vyvlastnit pozemky, stavby, popřípadě práva k nim je možné jen k zákonem taxativně stanovenému účelu (jednotlivé případy stanoví stavební zákon nebo zvláštní zákony). Může jít např. o (§108, odst. 2, stavebního zákona):

- zřízení veřejně prospěšných staveb, které musí být vymezeny v závazné části schválené územně plánovací dokumentace (např. stavby pro veřejně prospěšné služby - veřejné školství nebo pro veřejnou správu, nebo pro veřejné technické vybavení území - např. pro zásobování vodou, odvádění odpadních vod a jejich čištění, zneškodňování odpadů či pro veřejnou dopravu)
- vytvoření ochranných pásem a chráněných území nebo zajištění podmínek jejich ochrany
- provedení asanace sídelního útvaru nebo jeho asanačních úprav, a to podle schválené územně plánovací dokumentace
- vytvoření podmínek pro nezbytný přístup k pozemku nebo stavbě
- umístění a řádný provoz státní pozorovací sítě, kterou se zjišťuje stav životního prostředí.

Některé další specifické účely vyvlastnění upravují zvláštní zákony, např. zákon o ochraně a využití nerostného bohatství, zákon o vodách, zákon o státní památkové péči, a další. Zákon dále vyžaduje, aby obsah a rozsah vyvlastnění byl přiměřený účelu, pro který se vyvlastňuje - právo nemůže být převedeno tam, kde stačí jeho omezení. Vyvlastněný pozemek či stavbu je nutno užívat jen k účelu, pro který byly vyvlastněny a s jejich využíváním pro tento účel je nutné započít nejpozději v zákonem stanovené lhůtě, která činí maximálně dva roky. Dále "vyvlastnění musí být v souladu s cíli a záměry územního plánování, které se prokazuje zpravidla územním rozhodnutím" (§ 110, odst. 2, stavebního zákona). Konečně podle § 110, odst.1, stavebního zákona "vyvlastnit lze jen tehdy, není-li možno cíle vyvlastnění dosáhnout dohodou nebo jiným způsobem". Vyvlastnění má tedy subsidiární povahu.

"Vyvlastnění se provádí za náhradu. Náhrada se poskytuje v penězích, pokud zvláštní zákon nepřipouští jiný způsob náhrady" (§ 111, odst. 1, stavebního zákona). O náhradě za vyvlastnění (stejně jako o vyvlastnění samotném) rozhodují správní orgány. Zásada náhrady za vyvlastněné věci je mj. vyjádřena v §128, odst. 2, občanského zákoníku, stejně jako v § 25 obchodního zákoníku, pokud jde o majetek zahraničních osob, navíc se zde stanoví, že náhrada musí odpovídat plné hodnotě dotčeného majetku v době, kdy taková opatření byla uskutečněna. Dalšími souvisejícími předpisy ve vztahu k náhradě za vyvlastnění jsou např. vyhl. č. 122/1984 Sb., o náhradách při vyvlastnění staveb, pozemků, porostů a práv k nim, či zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku.

Vyvlastňovací řízení

Vyvlastnění se provádí na základě správního aktu vydaného k tomu příslušným vykonavatelem veřejné správy, kterým je podle platné právní úpravy obecný stavební úřad. Je jím zejména okresní úřad nebo obecní úřad, který byl touto pravomocí pověřen k 31. prosinci 1997. Procesní formou vyvlastnění je vyvlastňovací řízení. To je zahajováno na návrh osoby, která má předmět vyvlastnění využít k účelu, pro který se vyvlastňuje. Tato osoba je označována jako expropriant a může jí být jak subjekt veřejného práva (např. stát, kraj, obec), tak soukromá osoba (zejména souvisí-li vyvlastnění se zajištěním přístupu k pozemku a stavbě). Jménem státu podává návrh na vyvlastnění vykonavatel státní správy, který bude zadavatelem veřejné zakázky. Pokud by však navrhovatelem byl stejný stavební úřad, který je příslušný pro vydání správního aktu o vyvlastnění, musí být věc přikázána jinému stavebnímu úřadu v územním obvodu nadřízeného úřadu.

Osobu, která je vlastníkem věci či práva, které má být vyvlastněno, nazývá teorie expropriátem a může jí být opět osoba práva veřejného i osoba práva soukromého. Podle čl. 11, odst. 1, Listiny základních práv a svobod, "vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu", z uvedeného tedy vyplývá, že expropriace je možná i proti státu nebo obci.

Návrh na vyvlastnění je projednáván v ústním řízení, které nařídí stavební úřad a o jehož konání uvědomí účastníky řízení nejméně 15 dní předem. Účastníci řízení musí být výslovně upozorněni, že své námitky proti vyvlastnění musí uplatnit nejpozději při ústním jednání, na pozdější námitky nebude brán zřetel.

Výsledkem vyvlastňovacího řízení je rozhodnutí o vyvlastnění, které je konkrétním správním aktem konstitutivní povahy, neboť expropriací přecházejí vyvlastněná práva z expropriáta na exproprianta. Všechna ostatní práva k vyvlastněným pozemkům či stavbám zanikají (s výjimkou práva užívat byty a nebytové prostory), pokud není jinak výslovně uvedeno v rozhodnutí o vyvlastnění.

Jak už bylo řečeno, expropriant musí vyvlastněné pozemky či stavby začít využívat k účelu vyvlastnění ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o vyvlastnění, která nesmí být delší než dva roky. Pokud tak neučiní, lze vyvlastnění zrušit - "navrátit" tak původní právní stav. Žádost o zrušení rozhodnutí o vyvlastnění podává ten, v jehož neprospěch bylo vyvlastněno a lze ji podat kdykoli po uplynutí lhůty stanovené pro začátek realizace účelu, pro který bylo vyvlastněno (maximálně dva roky), dříve lze tuto žádost podat jen tehdy, jestliže územní rozhodnutí určující využití pozemku nebo stavby pro daný účel pozbylo platnosti nebo bylo zrušeno (§ 116, odst. 1, stavebního zákona). K jednání o zrušení rozhodnutí o vyvlastnění je opět příslušný stavební úřad. O právu a podmínkách žádosti na zrušení rozhodnutí musí být účastník poučen stavebním úřadem v rozhodnutí o vyvlastnění. "Bylo-li rozhodnutí o vyvlastnění zcela nebo zčásti zrušeno, má ten, kdo poskytl náhradu za vyvlastnění, nárok na její vrácení a ten, komu bylo vyvlastněno, nárok na náhradu způsobené újmy. Náhradu poskytne podle obecných předpisů o náhradě škody ten, v jehož prospěch bylo vyvlastněno. Nedojde-li k dohodě o těchto nárocích a jejich výši, rozhodují soudy nebo orgány hospodářské arbitráže příslušné podle obecných předpisů" (§ 116, odst.2, stavebního zákona). Právní nárok na vrácení předmětu vyvlastnění, pokud jsou splněny zákonem stanovené podmínky, platí i tehdy, jestliže je vyvlastněný majetek mezitím převeden na jinou osobu.

Předmět a účel vyvlastnění

Až donedávna se vyvlastnění týkalo zásahů do majetkových práv k nemovitostem a i dnes tvoří pozemky, stavby a práva k nim převážnou většinu předmětů vyvlastnění (tak např. stavební zákon se týká vyvlastňování staveb, pozemků a práv k nim, stejně jako jsou právě ve stavebním zákoně asi nejkonkrétněji vymezeny účely vyvlastnění - §108, odst. 2, stavebního zákona, jak již byl zmíněn výše).

Vyvlastnění však v současnosti není záležitostí týkající se pouze věcí nemovitých, stejně mohou být předmětem vyvlastnění i věci movité. Do kategorie zahrnující vyvlastnění nemovitostí i věcí movitých spadá i vyvlastnění pro účely zajišťování obrany státu, které má právní oporu v zákoně č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky. Tento účel vyvlastnění lze uplatnit pouze za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu (podle čl. 43, odst. 1, Ústavy - "Parlament může rozhodnout o vyhlášení válečného stavu, je-li Česká republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení"). O vyvlastnění za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu se rozhoduje ve zkráceném řízení, vyvlastnění je možno pouze za náhradu (§45, z. č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky), příslušným je okresní úřad (v jehož obvodu se nachází nemovitost - §47, nebo v jehož obvodu má vlastník movité věci trvalé bydliště či právnická osoba sídlo - §48), který stanoví účastníkům lhůtu, ve které se mohou k vyvlastnění vyjádřit (nesmí být kratší než tři dny - §49, odst. 2). Rozhodnutí pak musí být vydáno do sedmi dnů ode dne zahájení tohoto řízení (§4). Účastníci řízení se mohou proti vyvlastňovacímu výměru odvolat do 15 dnů od jeho doručení (§50). V případě, že návrh na vyvlastnění nepodává ministerstvo, je nezbytnou součástí návrhu potvrzení ministerstva o tom, že jde o vyvlastnění k účelům zajišťování obrany státu (§46, odst.2).

V souvislosti se zajišťováním obrany může k přechodu vlastnického práva k nemovitostem dojít také ze zákona zřízením nového vojenského újezdu (či rozšířením stávajícího), což je vymezená část území státu určená k zajišťování obrany státu a k výcviku ozbrojených sil. Majetek na jeho území smí být v zásadě pouze ve vlastnictví státu. V tomto případě ovšem zákon o vyvlastnění nehovoří.

Mimo vyvlastnění může k přechodu vlastnického nebo užívacího práva k pozemkům dojít při některých pozemkových úpravách. Tak podle § 19, odst. 1, zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, jsou takovými úpravami "změny v uspořádání pozemků v určitém území provedené za účelem vytvoření půdně ucelených hospodářských jednotek podle potřeb jednotlivých vlastníků půdy a s jejich souhlasem a podle celospolečenských požadavků na tvorbu krajiny, životního prostředí a na investiční výstavbu". Podle následujícího odstavce o jejich provedení a případné výměně či přechodu vlastnických práv rozhoduje pozemkový úřad (je jím okresní úřad) na základě dohody vlastníků, nedohodnou-li se, rozhoduje pozemkový úřad podle zákona a jeho rozhodnutí může být na návrh účastníka přezkoumáno soudem.

V souvislosti přechodu vlastnického či užívacího práva k pozemkům v důsledku pozemkových úprav bych ráda zmínila nález pléna Ústavního soudu ze dne 27. května 1998 sp. zn. Pl. ÚS 34/97 (nález byl vyhlášen pod číslem 152/1998 Sb.). Skupina 46 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky podala návrh na zrušení ustanovení §9b až 9h zákona České národní rady č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů (předmětná ustanovení sem byla vložena novelizací zákona pod č. 217/1997 Sb.), ve kterými byl upraven postup při pozemkových úpravách v územích s nedokončeným scelovacím řízením. Ustanovení jsou podle poslanců v rozporu s čl. 11, odst. 1 a 4, Listiny základních práv a svobod, neboť preferují užívací vztahy před ústavně chráněným vlastnickým právem, přechod vlastnického či užívacího práva v důsledku pozemkových úprav dále postrádá charakter vyvlastnění podle čl. 11, odst. 4, Listiny základních práv a svobod, především proto, že se tak neděje ve veřejném zájmu, a poslanci uvedli i další nedostatky těchto ustanovení (také co se náhrady týče). Návrh byl Ústavním soudem zamítnut s odůvodněním, že pozemkové úpravy sice většinou nepředstavují vyvlastnění v pravém slova smyslu (jsou v podstatě hromadnou dobrovolnou směnou vlastnických práv dotčených vlastníků), nicméně pro skupinu vlastníků, kteří s prováděnými úpravami nesouhlasí, jsou zaručena ústavní pravidla platná pro vyvlastnění či nucené omezení vlastnických práv. Ústavní soud konstatuje, že pozemkové úpravy se provádějí ve veřejném zájmu, na základě zákona a je na příslušných orgánech, aby striktně zajistily právo na adekvátní náhradu.

Závěr

V závěru bych ráda upozornila na rozdíl mezi vyvlastněním a restitucí, neboť oba instituty mohou mít stejné faktické důsledky, přestože po právní stránce se týkají zcela odlišných situací. V období rozsáhlých restitucí zřejmě tato problematika byla natolik aktuální, že k ní byl vydán např. nález pléna Ústavního soudu České republiky č. 25/1994 Sb. r. us, ze dne 24. 5. 1994. Podle tohoto nálezu je restituce odstraněním protiprávnosti při převodu vlastnictví, případně protiprávního zásahu do vlastnického práva, a to navrácením věci do původního právního vztahu s právními účinky ex tunc. Naproti tomu vyvlastnění je nuceným odejmutím vlastnického práva ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu a s právními účinky ex nunc. Hlavní rozdíl tedy spočívá v účelu obou těchto institutů - zatímco u restituce je to protiprávnost, účelem vyvlastnění je veřejný zájem. Mj. jsou právní účinky restituce odlišné od právních účinků vyvlastnění i z hlediska obsahu zápisu do katastru nemovitostí.

Problematika týkající se vyvlastnění sice nemá ve správní vědě vyhrazen velký prostor, což je zřejmě způsobeno frekvencí, s jakou je tento institut v praxi využíván, přesto jde o institut z hlediska práva nezbytný a zajímavý, jak v souvislosti s minulostí našeho státu, tak i při řešení "běžných" faktických situací, které mohou v životě společnosti nastat.

Použité publikace a právní předpisy

- Hendrych Dušan a kolektiv, Správní právo - obecná část (4. změněné a doplněné vydání), nakl. C. H. BECK, Praha 2001,
- Mates Pavel a kolektiv, Správní právo - zvláštní část, vyd. PA ČR, Praha 1996,
- Polián Milan, České správní právo (výtah ze zvláštní části), vyd. Univerzity Palackého, Olomouc 1996,
- Polián Milan, Zvláštní procesní úpravy správního řízení (vybrané pasáže), vyd. Univerzity Palackého, Olomouc 1997,
- nález pléna Ústavního soudu České republiky sp. zn. Pl. ÚS 16/93 (dokument č. 25/1994 Sb.r.us.),
- nález pléna Ústavního soudu České republiky sp. zn. Pl. ÚS 34/97 (dokument č. 59/1998 Sb.r.us.),
- zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, v platném znění,
- zákon č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů,
- zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů,
- zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů,
- zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů,
- zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.

Andrea Bišová
autorka je studentkou FPR ZČU


Název rubriky - Správní pr. - studenti
Informace nemusí být aktuální protože byla publikována 18.3.2002 a legislativa od této doby mohla dostát změny
Poslední změna článku proběhla 18.3.2002.
Příspěvek k publikaci připravil(a)  Redakce správního práva

 

...

Odkaz na seznam soudů:
www.justice.cz

Studentské příspěvky
Další příspěvky
Obecní témata
Vybraná judikatura
Odkazy
    Kraje a krajské úřady
Hlavní město Praha
Jihomoravský kraj
Středočeský kraj
Jihočeský kraj
Karlovarský kraj
Liberecký kraj
Kraj Vysočina
Olomoucký kraj
Moravskoslezský kraj
Pardubický kraj
Plzeňský kraj
Ústecký kraj
Zlínský kraj
Královehradecký kraj
    Statutární města
Most
Liberec
Kladno
Jihlava
Hradec Králové
Havířov
České Budějovice
Brno
Hlavní město Praha
Pardubice
Ostrava
Opava
Olomouc
Zlín
Ústí nad Labem
Plzeň
    Vláda a ministerstva
Úřad Vlády ČR
Ministerstvo průmyslu a obchodu
Ministerstvo zdravotnictví
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Ministerstvo obrany
Ministerstvo zahraničních věcí
Ministerstvo zemědělství
Ministerstvo životního prostředí
Ministerstvo kultury
Ministerstvo práce a sociálních věcí
Ministerstvo pro místní rozvoj
Ministerstvo financí
Ministerstvo dopravy a spojů
Ministerstvo spravedlnosti
Ministerstvo vnitra
    Ústřední správní úřady - přímo řízené vládou
Správa státních hmotných rezerv
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
Úřad pro státní informační systém
Státní úřad pro jadernou bezpečnost
Komise pro cenné papíry
Národní bezpečnostní úřad
Český úřad zeměměřický a katastrální
Český báňský úřad
Úřad průmyslového vlastnictví
Český statistický úřad
    Ústřední správní úřady - podřízené ministerstvům
Česká obchodní inspekce
Česká školní inspekce
Státní energetická inspekce
Puncovní úřad
Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví
Ćeský úřad bezpečnosti práce
Česká inspekce životního prostředí
Česká správa sociálního zabezpečení
Český telekomunikační úřad
Státní veterinární správa
    Úřady mimo organizační strukturu státní správy
Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání
Úřad pro ochranu osobních údajů