Ohrožuje institut vyvlastnění váš majetek?

Případ z Hranic na Moravě, kde se obci nepodařilo odkoupit od majitelky pozemky zahrnuté územně plánovací dokumentací do průmyslové zóny, a přesto zde koncern Philips zahájil výstavbu, rozvířil diskusi ohledně řešení obdobných situací, kdy při zřizování průmyslových zón je nutné vykoupit pozemky od několika desítek i stovek vlastníků, a ne vždy je dosaženo dohody.

Proti sobě tu stojí na jedné straně zájem obce i státu na vybudování průmyslové zóny pro vstup investorů, kteří vytvoří v místě nové pracovní příležitosti, a na druhé straně nedotknutelnost vlastnického práva vlastníka pozemku danou čl. 11Listiny základních práv a svobod (Listiny).

Ani výkon vlastnictví však není neomezený.

Kromě toho že občanský zákoník dále rozvádí i povinnosti vlastníka věci stanovené v odstavci 3 čl. 11 Listiny, odstavec 4 tohoto článku připouští za určitých podmínek i vyvlastnění nebo omezení vlastnického práva. Na ustanovení čl. 11 Listiny navazuje § 128 odst. 2 Obč. zák., z jehož dikce vyplývá, že vyvlastnění nebo omezení vlastnického práva je možné pouze:
/ ve veřejném zájmu
/ za náhradu
/ nelze-li účelu dosáhnout jinak
/ jen pro daný účel

Zvláštním zákonem, který podrobně upravuje institut vyvlastnění, je Stavební zákon (č.50/1976 Sb.).

Podle ustanovení § 108 tohoto zákona jsou předmětem vyvlastnění pozemky, stavby a práva k nemovitostem a to pokud jsou potřebné pro účely uvedené v zákoně a ve veřejném zájmu.

Pojem veřejného zájmu není v žádném z výše uvedených předpisů blíže definován, a protože vyvlastňovací řízení je zvláštním druhem správního řízení, které je prováděno příslušným stavebním úřadem, je otázka existence veřejného zájmu předmětem správního uvážení.

Veřejný zájem bude zjišťován vždy v každém konkrétním případě samostatně, přičemž je nutno jej chápat jako zájem obecně prospěšný, jehož naléhavost musí převažovat nad právem na ochranu vlastnictví. Rozhodnutí stavebního úřadu o vyvlastnění (případně omezení vlastnického práva) je pak možné přezkoumat na základě návrhu soudem. Soud se však vedle dalšího zabývá pouze tím, zda správní uvážení ve věci veřejného zájmu nevybočilo z mezí a hledisek zákona.

Je zřejmé, že definování pojmu "veřejný zájem" by pro vyvlastňovací řízení znamenalo urychlení a zjednodušení.

Ani poslanecký návrh změny stavebního zákona z dubna tohoto roku však definici veřejného zájmu neobsahoval a byl Poslaneckou sněmovnou dne 24. 5. 2001 zamítnut. Co tedy poslanci ČSSD v přímé novele stavebního zákona, po zapracování stanoviska vlády, navrhovali?

Je zřejmé, že definování pojmu "veřejný zájem" by pro vyvlastňovací řízení znamenalo urychlení a zjednodušení.

Ani poslanecký návrh změny stavebního zákona z dubna tohoto roku však definici veřejného zájmu neobsahoval a byl Poslaneckou sněmovnou dne 24. 5. 2001 zamítnut. Co tedy poslanci ČSSD v přímé novele stavebního zákona, po zapracování stanoviska vlády, navrhovali?

Zejména doplnil výčet možností, pro které je možné považovat za veřejně prospěšné stavby podle schválené územně plánovací dokumentace i průmyslové zóny, a to pouze ty, které by byly zařazeny v seznamu uvedeném v zákoně o státním rozpočtu a byly by pro ně ve schválené územně plánovací dokumentaci vymezeny vhodné plochy, odpovídající účelu průmyslových zón a umožňující využití pro požadovanou výrobu.

Podívejme se podrobnějí na nejčastější argumenty proti přijetí navrhované novely stavebního zákona:
- možnost zneužívání institutu vyvlastnění ze strany obcí, či samotných investorů, kteří se nebudou s majiteli nemovitostí snažit dohodnout
- neupravení situace, kdy investor od svého zájmu upustí, nebo svůj investiční záměr v průmyslové zóně změní
- po vyčerpání všech zákonných možností by poslední instancí v uplatňování vyvlastnění měl být nezávislý soud, ne poslanci, či vláda

Odůvodněním předkládané novely stavebního zákona pak byla snaha zabránit případům, kdy při zřizování průmyslových zón někteří vlastníci pozemků, jež je nutné vykoupit, požadují za své pozemky až padesátinásobně vyšší cenu, než ostatní vlastníci a celý projekt tak blokují.

Každé straně dáme jistě v něčem za pravdu a najít řešení, které by uspokojilo obě, myslím nelze. Jestliže se dva subjekty v něčem neshodnou, pak - ať již jejich spor rozhoduje nezávislý soud nebo někdo jiný - se vždy jeden subjekt bude cítit ve svých právech poškozen.

Se zneužíváním určitého práva, možnosti či postavení se setkáváme dnes a denně, a je-li na něčem politický zájem, pak tím spíš. Nutno přiznat, že nás před tím neochrání často ani nezávislé soudy.

Bezvýchodná situace?

To jistě ne, řešení se vždy najde, je jen nutné počítat s tím, že nebudou všichni spokojeni a spíše jde o to, snažit se problémům předcházet. Často by totiž řada problémů nevznikla, kdyby si představitelé některých institucí dali tu práci a postupovali v souladu s právními předpisy a dobrými mravy a nespoléhali, že se vše vyřeší jejich silnější pozicí. Pak by ti, kteří na druhé straně spekulují s cenou neměli tolik možností. Vždy to však budou situace složité, neboť se dotýkají osobního majetku.

Podívejme se na institut vyvlastnění v našem právním řádu trochu blíže - zejména proto, že není určen jen pro stát.

Návrh na zahájení řízení o vyvlastnění je oprávněn podat jak orgán státní správy, tak právnická nebo fyzická osoba, která předmět vyvlastnění potřebuje využít k účelu, pro který se vyvlastňuje.

Účel vyvlastnění je dán taxativně, a to v §108 odst. 2 stavebního zákona pro:
- veřejně prospěšné stavby (určené pro veřejně prospěšné služby, technické vybavení území, podporující jeho rozvoj a ochranu životního prostředí
- vytvoření hygienických, bezpečnostních a jiných ochranných pásem
- provedení asanace sídelního útvaru
- vytvoření podmínek pro nezbytný přístup k pozemku a stavbě
- vytvoření podmínek pro umístění a provoz státní pozorovací sítě stavu životního prostředí
- účely vymezené jinými zákony (například vojenské újezdy)

Do roku 1991 bylo možno provést vyvlastnění rovněž pro bytovou výstavbu a pro stavby významné pro rozvoj obce, okresu nebo kraje. Ovšem vlastnické právo k vyvlastňovaným nemovitostem přešlo vždy na stát. Podle současné úpravy přejde vlastnické právo k vyvlastňovanému majetku na navrhovatele, tedy i fyzickou nebo právnickou osobu.

Vedle již výše uvedených podmínek vyvlastnění jen v nezbytném rozsahu a nelze-li cíle dosáhnout jinak je podstatné, že vyvlastnění se provádí pouze za náhradu. Upustíme-li od citových vazeb k osobnímu majetku, pak to, jaký ekvivalent vlastníkovi za odebíranou věc navrhovatel vyvlastnění poskytne, je v momentě prokazatelné existence všech předpokladů vyvlastnění dané věci, pro vlastníka stěžejní záležitostí.

Náhrada je poskytována zejména v penězích, a to na základě vyhl. č. 122/1984 Sb. Výše náhrady je pak určena podle z. č. 151/1997 o oceňování majetku. V souladu s tímto zákonem a prováděcí vyhláškou č.279/1997 Sb. jsou zpracovávány znalecké posudky pro ocenění majetku k jinému účelu než je prodej. Protože však tento zákon obsahuje více způsobů oceňování majetku, jsou ceny zjištěné znaleckými posudky zpracovanými podle tohoto zákona používány jako výchozí i při smluvním určování ceny.

Oceňování

Obecně zákon o oceňování majetku stanoví, že majetek se oceňuje cenou obvyklou, jíž se rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného nebo obdobného majetku v obvyklém obchodním styku ke dni ocenění. Pro jednotlivé druhy majetku pak zákon stanoví i jiné způsoby ocenění. Za tím účelem jsou nemovitosti děleny na stavby, oceňované nákladovým, výnosovým nebo porovnávacím způsobem nebo jejich kombinací, podle jejich druhů a účelu užití, a dále na pozemky oceňované v závislosti na členění na stavební, zemědělské, lesní pozemky nebo vodní plochy. Stavební pozemky jsou oceňovány násobkem výměry a ceny uvedené v cenové mapě, zemědělské pozemky jsou oceňovány výnosovým způsobem. Cenové mapy stavebních pozemků jsou vyhlašovány obcemi v závislosti na cenách sjednávaných na místním trhu, případně v jiných srovnatelných obcích. Z výše uvedeného je zřejmé, že náhrady za vyvlastnění určené podle z.č.151/1997 Sb. by se neměly příliš lišit od obvyklých cen dosahovaných na trhu. Odchylky způsobené opožděnou reakcí předpisů na aktuální stav trhu, stejně jako nepřihlížení k mimořádným okolnostem na trhu, mohou být v neprospěch ale i ve prospěch vlastníků oceňovaných nemovitostí.

Vedle procesních práv vlastníka vyvlastňovaného majetku, které mu stavební zákon přiznává v samotném vyvlastňovacím řízení před stavebním úřadem, upravuje zákon možnost požádat o zrušení vyvlastnění. Stavební úřad zruší rozhodnutí o vyvlastnění nemovitostí zcela nebo zčásti, jestliže nebylo ve stanovené lhůtě započato s jejich užíváním k účelu, nebo neslouží účelu, pro který byly vyvlastněny. Dojede-li ke zrušení rozhodnutí o vyvlastnění, má původní vlastník vedle obnovení jeho vlastnického práva rovněž nárok na náhradu újmy, která mu vyvlastněním byla způsobena. Ten, kdo poskytl za vyvlastnění náhradu má právo na její vrácení.

Přestože každého vlastníka nemovitosti může potencionálně vyvlastnění někdy postihnout, myslím, že není důvod se o své nemovitosti obávat. Jednak proto, že se nejedná o jev častý a dále proto, že z hlediska investičních záměrů průběh vyvlastňovacího řízení až po pravomocné rozhodnutí není krátkodobou záležitostí. Dále pak vyvlastnění vždy předchází jednání o koupi-prodeji nebo směně, které svým přístupem může vlastník (ale i nemusí) ovlivnit. Pokud se i přesto s institutem vyvlastnění setkáte, pak je vždy vhodné obrátit se na právníka a nespoléhat na svoji vlastní schopnost číst zákony a vyhodnotit jednotlivé dokumenty.

Autorka članku je JUDr. Lenka ŠÍDLOVÁ. Text byl publikován v rubrice Právo časopisu stavebni-forum.cz


Název rubriky - Správní pr. - další příspěvky
Informace nemusí být aktuální protože byla publikována 4.7.2001 a legislativa od této doby mohla dostát změny
Poslední změna článku proběhla 4.7.2001.
Příspěvek k publikaci připravil(a) Redakce JURISTIC

 

...

Odkaz na seznam soudů:
www.justice.cz

Studentské příspěvky
Další příspěvky
Obecní témata
Vybraná judikatura
Odkazy
    Kraje a krajské úřady
Hlavní město Praha
Jihomoravský kraj
Středočeský kraj
Jihočeský kraj
Karlovarský kraj
Liberecký kraj
Kraj Vysočina
Olomoucký kraj
Moravskoslezský kraj
Pardubický kraj
Plzeňský kraj
Ústecký kraj
Zlínský kraj
Královehradecký kraj
    Statutární města
Most
Liberec
Kladno
Jihlava
Hradec Králové
Havířov
České Budějovice
Brno
Hlavní město Praha
Pardubice
Ostrava
Opava
Olomouc
Zlín
Ústí nad Labem
Plzeň
    Vláda a ministerstva
Úřad Vlády ČR
Ministerstvo průmyslu a obchodu
Ministerstvo zdravotnictví
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Ministerstvo obrany
Ministerstvo zahraničních věcí
Ministerstvo zemědělství
Ministerstvo životního prostředí
Ministerstvo kultury
Ministerstvo práce a sociálních věcí
Ministerstvo pro místní rozvoj
Ministerstvo financí
Ministerstvo dopravy a spojů
Ministerstvo spravedlnosti
Ministerstvo vnitra
    Ústřední správní úřady - přímo řízené vládou
Správa státních hmotných rezerv
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
Úřad pro státní informační systém
Státní úřad pro jadernou bezpečnost
Komise pro cenné papíry
Národní bezpečnostní úřad
Český úřad zeměměřický a katastrální
Český báňský úřad
Úřad průmyslového vlastnictví
Český statistický úřad
    Ústřední správní úřady - podřízené ministerstvům
Česká obchodní inspekce
Česká školní inspekce
Státní energetická inspekce
Puncovní úřad
Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví
Ćeský úřad bezpečnosti práce
Česká inspekce životního prostředí
Česká správa sociálního zabezpečení
Český telekomunikační úřad
Státní veterinární správa
    Úřady mimo organizační strukturu státní správy
Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání
Úřad pro ochranu osobních údajů