Po letech jsme se dočkali

Protiústavní úprava správního soudnictví byla definitivně zlikvidována.

27. června 2001 zrušil Ústavní soud České republiky celou pátou část občanského soudního řádu, upravující tzv. správní soudnictví, tedy pravidla přezkumu činnosti státní správy soudy. Vykonatelnost nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/99 (ve Sbírce zákonů publikován pod č. 276/2001 Sb.) byla odložena k 31. 12. 2002; do té doby musí Parlament přijmout zcela novou právní úpravu této oblasti. Měl by přitom respektovat důvody, které vedly k prohlášení současného stavu za protiústavní. Tyto důvody shrnul Ústavní soud v odůvodnění svého rozhodnutí takto:

Především nejsou některé aktivity veřejné správy, stejně jako její případná nečinnost, pod kontrolou soudní moci vůbec. Dále pak ne každý, kdo může být ve svých právech dotčen správním rozhodnutím, má právo obrátit se na soud. Pokud pak i takové právo má, není stranou v plnohodnotném fair procesu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, ač by tomu tak v řadě věcí býti mělo. Vydané soudní rozhodnutí je pak konečné a (s výjimkou ústavní stížnosti) nereformovatelné, což vede k nejednotné judikatuře, jakož i k nerovnému postavení správního úřadu, tedy ke stavu rozpornému s požadavky právního státu. Konečnost některých rozhodnutí (zastavení řízení) pak může vést i k odmítnutí spravedlnosti. Konečně pak výkon správního soudnictví je organizován způsobem, který ignoruje skutečnost, že Ústava v čl. 91 uvádí jako součást soustavy soudů Nejvyšší správní soud.

Stručný komentář si zaslouží především druhá a třetí věta tohoto shrnutí: Ústavní soud především výslovně konstatoval, že právní úprava činnosti veřejné správy jako celku, včetně soudního přezkumu její činnosti, v některých případech dostatečně nechrání práva těch, jichž se tato činnost týká. Problematická přitom není obecná definice účastníka podle § 14 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ale skutečnost, že mnohé zvláštní právní předpisy okruh účastníků někdy velmi výrazným způsobem omezují (Ústavní soud uvedl jako příklad řízení o stanovení chráněného ložiskového území podle § 17 zákona č. 44/1988 Sb., horního zákona; analogicky lze poukázat např. na řízení podle zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využití atomové energie (atomový zákon), v nichž se rozhoduje o podmínkách pro využívání jaderné energie a ionizujícího záření). Jen takto úzce definovaný okruh účastníků mohl podle dosavadní úpravy napadat rozhodnutí správních úřadů, vydaná podle těchto předpisů, před soudem.

Z účasti ve správním řízení i z možnosti podat správní žalobu jsou tak podle Ústavního soudu v některých případech vyloučeny subjekty, o jejichž právech či povinnostech bylo evidentně jednáno, případně mohly být ve svých právech rozhodnutím orgánu státní správy dotčeny. Tím dochází k nerovnému postavení osob dotčených ve svých právech správním rozhodnutím. Takový stav je v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod i s požadavky plynoucími z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech rady Evropy (vyhlášena pod č. 209/1992 Sb. Jakožto mezinárodní smlouva o lidských právech má ve smyslu čl. 10 Ústavy ČR přednost před zákonem a Ústavní soud může v souladu s čl. 87 odst. 1 písm.b) Ústavy zrušit právní předpis, který je s ní v rozporu), neboť není splněn požadavek, že každý, o jehož občanských právech nebo závazcích správní úřad rozhoduje, musí mít zaručeno právo na přístup k soudnímu přezkumu rozhodnutí (pojem "občanská práva a závazky" není v Úmluvě výslovně definován; jeho obsah je nutno odvozovat z judikatury Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Štrasburský tribunál přitom pojem "občanská práva" vykládá dosti široce a řadí do této oblasti i mnohé otázky, na které české právo, resp. správní úřady i soudy, pohlížejí jako na věci práva veřejného).

V rozporu s citovaným článkem 6 Úmluvy o lidských právech je i skutečnost, že podle dosavadní právní úpravy správní soudy přezkoumávají pouze zákonnost rozhodnutí správních úřadů. Týká-li se správní řízení "občanských práv a závazků" (viz pozn. č. 2) a také ve veškerých trestních věcech (včetně rozhodnutí o přestupcích), musí nová úprava správního soudnictví zabezpečit tzv. "plnou jurisdikci" správních soudů, tedy stav, kdy soud bude přezkoumávat i věcnou správnost rozhodnutí úřadu (např. přiměřenost použití správního uvážení nebo uloženého trestu). Dalším důvodem pro zrušující výrok Ústavního soudu byl fakt, že současný systém správního soudnictví neposkytuje soudní ochranu před nezákonnými postupy či zásahy veřejné správy, které nemají charakter a formu správního rozhodnutí (zejména bezprostřední zásahy či zákroky - např. bezpečnostních orgánů, či vydávání osvědčení). Stejně tak chybí prostředky soudní ochrany před nečinností správního úřadu. Za odporující Ústavě byla konečně Ústavním soudem prohlášena i neexistence Nejvyššího správního soudu (jehož zřízení Ústava předpokládá), který by mohl přezkoumávat zákonnost rozhodování správních soudů a sjednocovat jejich judikaturu.

Pro oblast klasických lidských a občanských práv je význam komentovaného nálezu jednoznačný: pokud jej nová právní úprava bude respektovat, měli by mít ti, kdo se na těchto právech budou cítit dotčeni, větší šanci domoci se jejich soudní ochrany. Již nyní, tedy i před vykonatelností nálezu (do konce roku 2002) by podle mého názoru měly správní soudy, rozhodující podle dosavadního znění části páté o.s.ř., interpretovat ustanovení o podmínkách aktivní legitimace k podání správní žaloby i pojem "přezkum zákonnosti rozhodnutí" šířeji než dosud. Jestliže se totiž v tomto období musí řídit ustanoveními, která Ústavní soud prohlásil za odporující ústavnímu pořádku, měly by je alespoň vykládat co možná nejvíce "ústavně konformním" způsobem.

Mgr. Pavel Černý

Autor je členem EPS a doktorandem PrF MU v Brně.

Článek byl publikován redakcí JURISTIC v rámci spolupráce s EPS.


Název rubriky - Správní pr. - další příspěvky
Informace nemusí být aktuální protože byla publikována 1.11.2001 a legislativa od této doby mohla dostát změny
Poslední změna článku proběhla 1.11.2001.
Příspěvek k publikaci připravil(a) Redakce JURISTIC

 

...

Odkaz na seznam soudů:
www.justice.cz

Studentské příspěvky
Další příspěvky
Obecní témata
Vybraná judikatura
Odkazy
    Kraje a krajské úřady
Hlavní město Praha
Jihomoravský kraj
Středočeský kraj
Jihočeský kraj
Karlovarský kraj
Liberecký kraj
Kraj Vysočina
Olomoucký kraj
Moravskoslezský kraj
Pardubický kraj
Plzeňský kraj
Ústecký kraj
Zlínský kraj
Královehradecký kraj
    Statutární města
Most
Liberec
Kladno
Jihlava
Hradec Králové
Havířov
České Budějovice
Brno
Hlavní město Praha
Pardubice
Ostrava
Opava
Olomouc
Zlín
Ústí nad Labem
Plzeň
    Vláda a ministerstva
Úřad Vlády ČR
Ministerstvo průmyslu a obchodu
Ministerstvo zdravotnictví
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Ministerstvo obrany
Ministerstvo zahraničních věcí
Ministerstvo zemědělství
Ministerstvo životního prostředí
Ministerstvo kultury
Ministerstvo práce a sociálních věcí
Ministerstvo pro místní rozvoj
Ministerstvo financí
Ministerstvo dopravy a spojů
Ministerstvo spravedlnosti
Ministerstvo vnitra
    Ústřední správní úřady - přímo řízené vládou
Správa státních hmotných rezerv
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
Úřad pro státní informační systém
Státní úřad pro jadernou bezpečnost
Komise pro cenné papíry
Národní bezpečnostní úřad
Český úřad zeměměřický a katastrální
Český báňský úřad
Úřad průmyslového vlastnictví
Český statistický úřad
    Ústřední správní úřady - podřízené ministerstvům
Česká obchodní inspekce
Česká školní inspekce
Státní energetická inspekce
Puncovní úřad
Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví
Ćeský úřad bezpečnosti práce
Česká inspekce životního prostředí
Česká správa sociálního zabezpečení
Český telekomunikační úřad
Státní veterinární správa
    Úřady mimo organizační strukturu státní správy
Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání
Úřad pro ochranu osobních údajů