Úprava církevního školství v právním řádu ČR

Tento příspěvek přináší pohled na zakotvení úpravy církevního školství v našem právním řádu (od základních škol, přes střední, vyšší až po školství vysoké).

1. Základní a střední školství

V současné době existují tři základní státní právní předpisy, o které církevní základní a střední školy opírají svoji existenci a fungování. Jsou jimi:

  1. zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol, ve znění pozdějších předpisů - lépe známý spíše pod pojmem školský zákon,

  2. zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, též ve  znění pozdějších předpisů

  3. vyhláška MŠMT a MZd č. 452/1991Sb., o zřizování a činnosti církevních škol a  škol náboženských společenství


Školský zákon byl několikrát novelizován (vzhledem k tomu, že bylo nutné “komunistický“ zákon přizpůsobit nové době) - v průběhu let 1990-4 se jednalo dokonce o 6 novelizací: z. č. 171/1990 Sb., z. č. 522/1990 Sb., z. č. 134/1993 Sb., z. č. 190/1993 Sb., z. č. 331/1993, z. č. 49/1994. 

Vzhledem k tomu, že i přes poměrně značné množství úprav upravoval školský zákon záležitosti týkající se školství nedostatečným způsobem, rozhodl se Parlament ČR přistoupit k jeho výrazné novelizaci. Stalo se tak zákonem č. 138/1995 Sb., kterým byly mj. zřízeny vyšší odborné školy a zavedena “Síť škol, předškolních zařízení a školských zařízení”. Tento zákon pozměnil i vyhlášku MŠMT a MZd č.452/1991 Sb., o zřizování a činnosti církevních škol a škol náboženských společenství a řadu jejích ustanovení zahrnul přímo do školského zákona. Pro možnost církví zřizovat své školy byl však nejdůležitější novelou zákon č. 171/1990 Sb., který po více než 40 letech vůbec znova umožnil existenci církevních škol.

Zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství zavedl školské úřady jako orgány řízení základních a středních škol. Byl též novelizován, a to zákonem č. 139/1995 Sb., který přesněji vymezoval pravomoci školských úřadů, zakotvil povinnost škol, školských úřadů a MŠMT poskytovat veřejnosti informace o stavu a rozvoji výchovně-vzdělávací soustavy a dále vyjasňoval otázky ohledně zařazování a vyřazování škol ze Sítě. K 31. 12. 2000 školské úřady zanikly a transformovaly se k 1. 1. 2001 na referáty školství, které se staly součástí okresních úřadů.

1. 1. Definice církevních škol

Nejobecněji pojato, zřizovatelem školy v dnešní době může být :

  • stát

  • obec

  • státem uznaná církev či NS

  • soukromá právnická či fyzická osoba


V souvislosti s reformou veřejné správy se situace poněkud obměnila, funkce zřizovatelů přejaly v mnoha případech i kraje.

Základní právní normou upravující postavení církevních škol je zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol - tzv. školský zákon. Církevnímu školství (společně se školstvím soukromým) se zde věnuje část VIIIa. Pod pojem církevní školy řadí i školy NS, a rozumí jimi :

  • církevní základní školy, církevní střední školy, církevní učiliště

  • církevní speciální školy,

  • církevní základní umělecké školy,

  • církevní střediska praktického vyučování1


Na církevní školy se podle téhož paragrafu vztahuje celý školský zákon s výjimkou některých výslovně vyjmenovaných ustanovení. Církevní školy mají v názvu slovo “církevní” popřípadě název církve, která je jejím zakladatelem.

Název církevní školy obsahuje podle vyhlášky MŠMT č. 452/1991 Sb. označení druhu a typu školy, popř. označení, které charakterizuje obsah její výchovně vzdělávací práce nebo čestný název a úřední název sídla církevní školy včetně názvu ulice a čísla hlavní budovy. Název musí být shodný s názvem církevní školy uvedené v síti škol.

Podmínkou klasifikace určité školy jako církevní je samozřejmě subjekt zřizovatele, kterým je podle § 57b školského zákona církev či náboženská společnost, které musí splňovat zákonné podmínky.

Tyto podmínky se poněkud změnily po přijetí nového zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů, kterým se zrušil zákon č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností a zákon č. 161/1992 Sb., o registraci církví a náboženských společností. Od této doby se rozlišují:

  • “prosté” registrované církve (resp. NS)2

  • církve, kterým byl přiznán navíc výkon “zvláštních oprávnění”


Podle § 6 zákona registrovaná církev a NS může k plnění svého poslání získat oprávnění k výkonu zvláštních práv. Čteme-li zákon dále, hned v následujícím § 7 se dovídáme, která jsou ona “zvláštní práva”. Tato práva jsou dána registrovaným církvím a náboženským společnostem jaksi “navíc”. Pod písm. e) je uvedeno pro nás podstatné zvláštní právo “zřizovat církevní školy podle zvláštního právního předpisu”. V důvodové zprávě k tomuto ustanovení je podrobněji vysvětleno, proč je sem zařazeno i toto ustanovení. Zvláštní právo zakládat církevní školy totiž neomezuje možnost registrovaných církví a náboženských společností, která nemají oprávnění k výkonu zvláštních práv, zakládat též školy, a to školy soukromé. Jde o to, že dle školského zákona se rozlišují školy státní, soukromé a církevní, přičemž církevní školy jsou financovány co do neinvestičních nákladů jako státní školy, tedy v neinvestičních nákladech výhodněji než soukromé školy. Výkon těchto zvláštních práv upravují podle tohoto zákona zvláštní předpisy - tedy školský zákon a zákon o státní správě a samosprávě ve školství. V původním návrhu zákona o církvích byla ještě o něco odlišnější formulace - zvláštní práva podle odstavce 1 písm. a) až e) měla být vykonávána na základě písemné dohody mezi registrovanou církví a náboženskou společností a orgánem státní správy podle působnosti dané zvláštním právním předpisem. Toto ustanovení ovšem zákonodárce do nového zákona nepřijal.

Každá registrovaná církev či náboženská společnost se podle § 6 stává registrací právnickou osobou, tudíž je podrobena jako každá jiná právnická osoba zejména občanskému zákoníku. S tím samozřejmě souvisí i její zákonné právo zřizovat podle zvláštních předpisů své orgány a instituce, tedy i školy, nicméně pouze jako “soukromé školy”, nikoli “církevní”.

Aby škola mohla být uznána ze strany státu jako “církevní”, musí být, jak již bylo shora řečeno, založena takovou církví či NS, které bylo přiznáno zvláštní právo zakládat své školy podle § 7 odst. 1) písm. e). O toto a jiná oprávnění je potřeba požádat. Žádost může předložit pouze registrovaná církev či náboženská společnost, která

  1. je registrována podle tohoto zákona nepřetržitě ke dni podání návrhu nejméně 10 let,

  2. zveřejňovala každoročně 10 let před podáním tohoto návrhu výroční zprávy o  činnosti za kalendářní rok,

  3. plní řádně závazky vůči státu3 a třetím osobám.


Návrh na přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv musí podle § 11 z. č. 3/2002 Sb. obsahovat v originále podpisy tolika zletilých občanů České republiky nebo cizinců s trvalým pobytem v České republice hlásících se k této církvi a náboženské společnosti, kolik činí 1 promile obyvatel České republiky podle posledního sčítání lidu4, dále prohlášení, že její dosavadní činnost jako právnické osoby podle tohoto zákona neodporuje podmínkám stanoveným tímto zákonem a že vyhovuje podmínkám tohoto zákona a dále i texty výročních zpráv a účetních závěrek za dobu 10 let předcházející podání tohoto návrhu.

Obdobně jako u soukromých škol, církev nemůže zřizovat školy vojenské, policejní, školy požární ochrany nebo školy Vězeňské služby, neboť jejich zřizovatelem může být pouze Ministerstvo obrany, resp. Ministerstvo spravedlnosti či Ministerstvo vnitra.5

1. 2. Školy jako církevní právnické osoby - ano či ne?

Zákon č. 308/1991 Sb. sice stanovoval možnost vzniku právnických osob podle právního řádu ČR, které odvozovaly svou právní subjektivitu od církví a náboženských společností, nespecifikoval však jasně, které z nich mají být evidovány podle zákona č. 308/1991 Sb., a které naopak podle zvláštních právních předpisů, jako jsou např. nadace, nadační fondy, nakladatelství, ale i školy, nemocnice, sociální zařízení.

O této otázce pojednává § 6 odst. 2 nového z. č. 3/2002 Sb.: “Registrovaná církev a NS může navrhnout k evidenci orgán církve a NS nebo řeholní a jinou instituci založenou v církvi a NS podle jejích vnitřních předpisů za účelem organizace, vyznávání a šíření náboženské víry jako právnickou osobu podle tohoto zákona (dále jen “církevní právnická osoba"). Škola pod tuto definici nespadá. Nový zákon nepočítá s možností, že by církve a náboženské společnosti mohly zakládat nějaké jiné instituce než jenom ty, které se zabývají výslovně náboženskou činností. Jedinou výjimku tvoří právě školy.6 Ty je možno zřizovat právě podle již uváděného § 7 písm. e) z. č. 3/2002 Sb. Církvi je tak odepřeno právo zakládat charitativní, výchovné, obecně vzdělávací, umělecké nebo jiné instituce jakožto církevní právnické osoby. Samozřejmě tím není dotčeno právo věřících sdružovat se a zakládat taková zařízení na bázi občanských sdružení a veřejně prospěšných společností, ovšem již bez výhod, které by náležely církevním právnickým osobám.

Dříve byla poněkud problematická otázka, kde - u kterého ministerstva - se mají církevní školy registrovat. Proti sobě tak stály Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy jako instituce, která by měla disponovat všemi informacemi týkajícími se školství, a Ministerstvo kultury, pod které spadá oblast církve všeobecně. Dodnes přetrvávají praktické spory i ohledně formulářů žádosti o zařazení církevní školy do Sítě, kam se do kolonky povaha církevní školy vypisuje nejasný pojem “církevní organizace”, přestože jiný určitější pojem by vše zřejmě více vyjasnil (např. nově navrhovaná forma “školská právnická osoba”).

Tento problém byl podle mého názoru novým zákonem č. 3/2000 Sb. vyřešen. U Ministerstva kultury se podle § 16 a násl. evidují všechny církevní právnické osoby. Jak již bylo výše uvedeno - církevní školy pod právní pojem “církevní právnické osoby” nespadají, neboť se nejedná o instituce vytvářené za účelem organizace, vyznávání a šíření náboženské víry. Ty se registrují tedy podle obecných předpisů pro školství u MŠMT. Vyplývá to i z vnitřních pokynů Odboru církví a náboženských společností MK, podle kterých se u MK evidují církevní právnické osoby, neevidují-li se podle zvláštních předpisů. Domnívám, že se jedná o dobré řešení, neboť z praktického hlediska i z hlediska zájmu státu takovéto uspořádání zajišťuje lepší efektivitu kontroly školské oblasti. Je lépe hlídat stádo rozptýlené po jediné louce, než přebíhat z jedné louky na druhou…

1. 3. Uznatelnost vzdělání

Podle školského zákona vzdělání získané v církevních školách zařazených do sítě předškolních zařízení, škol a školských zařízení je rovnocenné vzdělání získanému v ostatních školách podle tohoto zákona.7 Podmínkou je právě jejich zařazení do sítě podle § 1 odst. 1 školského zákona8 a podle § 13a až 13c zákona ČNR č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství. Slovo “síť” je legislativní zkratkou, která znamená, že MŠMT vede síť předškolních zařízení, škol a školských zařízení všech zřizovatelů. Zákon nebrání tomu, aby existovaly i církevní školy nezařazené do sítě. Takové školy však nemohou vydávat osvědčení předpokládaná zákonem a takové vzdělání nemůže být uznáno státem a jeho institucemi za srovnatelné se studiem na státních školách a splňující podmínky, které stanoví zákon. Škola nezařazená do sítě nemá též nárok na dotaci ze státního rozpočtu.

V síti se pro každou školu, předškolní nebo školské zařízení uvádí:

  • název, sídlo, právní forma a identifikační číslo

  • název a  adresa zřizovatele

  • všechny druhy a typy školy, která škola zahrnuje

  • seznam studijních a učebních oborů, popřípadě zaměření

  • seznam předškolních zařízení a školských zařízení, které škola sdružuje

  • datum zařazení do sítě

  • u předškolních a školských zařízení se uvádí předmět činnosti


Žádost o zařazení do sítě u škol, předškolních a školských zařízení, které jsou zřízeny státem uznanými církvemi nebo náboženskými společnostmi, předkládal dříve podle § 13a odst. 4 písm. e) z. č. 564/1990 Sb. zřizovatel přímo MŠMT s výjimkou SOU, středních a vyšších zdravotnických škol, středisek praktického vyučování a pracovišť praktického vyučování. Žádost o zařazení do sítě u SOU předkládal, nevztahoval-li se na ně tento odst. 4, zřizovatel MŠMT prostřednictvím Ministerstva hospodářství, u zdravotních škol prostřednictvím Ministerstva zdravotnictví a u středisek a pracovišť praktického vyučování přímo Ministerstvu hospodářství. Podle z. č. 272/1996 Sb. pak přešly kompetence Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva hospodářství ve zmiňované oblasti na MŠMT. Dnes po reformě veřejné správy se situace změnila. Podle nově formulovaného § 33a odst. 4 písm. e) z. č. 564/1990 Sb. se žádost o zařazení do sítě podává orgánu kraje v přenesené působnosti, který je místně příslušný, a to vždy do 30. září. Orgán kraje v přenesené působnosti pak žádost spolu se svým vyjádřením postoupí do 30. listopadu k rozhodnutí ministerstvu.

Žádost tedy může předložit pouze církev jako zřizovatel, nikoli samotná škola, předškolní nebo školské zařízení. Tyto však jsou se svým zřizovatelem účastníky řízení. Žádost o zařazení musí obsahovat:

  • název školy, předškolního či školského zařízení

  • název + sídlo + právní formu + IČO organizace, která je zřizovatelem (příp. jméno, příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo, je-li zřizovatelem fyzická osoba)

  • doklad osvědčující užívací právo zřizovatele k objektu, kde bude probíhat výuka

  • zřizovací nebo zakládající listinu školy, předškolního či školského zařízení

  • kladný závazný posudek orgánu hygienické služby

  • vyjádření obce, v jejímž územním obvodu bude škola, předškolní či školské zařízení

  • vzdělávací koncepci školy včetně učebních plánů

  • způsob hospodaření a financování

  • personální zabezpečení provozu

  • materiální zabezpečení výuky nebo provozu anebo jeho závazný popis

  • výpis z trestního rejstříku zřizovatele, který je fyzickou osobou a  ředitele

  • osobní data ředitele školy nebo vedoucího školského zařízení

  • datum zahájení činnosti

  • předpokládaný počet žáků a počet tříd


Ministerstvo posoudí žádost a do 60 dnů od jejího podání rozhodne. Součástí rozhodnutí o žádosti o zařazení do sítě musí být jeho odůvodnění, datum jeho vydání a poučení o odvolání.

1. 4. Dozor nad církevním školstvím

§ 57b odst. 2 školského zákona v obecných rysech vymezuje, že MŠMT vůči církevním školám vykonává působnost:

  • při zajišťování povinné školní docházky

  • ve věcech všeobecně pedagogických


Jednotlivá ustanovení zákona však tuto kompetenci stanoví přesně a jsou rozhodující pro vymezení právních vztahů orgánů státní školské správy k církevním školám.

Ministerstvo zřizuje podle § 18 zákona o státní správě a samosprávě ve školství jako svoji rozpočtovou organizaci Českou školní inspekci, která vykonává inspekční činnost nad všemi školami a školskými zařízeními zařazenými do sítě, s výjimkou škol ozbrojených sborů a škol požární ochrany. ČŠI v předškolních a školských zařízeních, školách, ve střediscích praktického vyučování zjišťuje a hodnotí:

  • výsledky vzdělávání a jeho průběh vzhledem k platným učebním plánům a  učebním osnovám, příp. ostatním učebním dokumentům

  • personální a materiálně technické podmínky

  • efektivnost využívání finančních prostředků přidělených ze státního rozpočtu

  • dodržování obecně závazných právních předpisů (př. předpisy týkající se ochrany majetku, bezpečnosti, dodržování zdravotních a hygienických předpisů,…)


Prováděcím předpisem je vyhláška MŠMT č. 357/1997 Sb., o organizaci, výkonu a úkolech školní inspekce. Vyhláška upravuje organizaci ČŠI, výkon inspekční činnosti a úkoly inspekce. Česká školní inspekce provádí:

  • komplexní inspekce, které jsou celkovým hodnocením a kontrolou školy

  • orientační inspekce, které jsou zaměřeny na dílčí zjištění o jednotlivých školách

  • tematické inspekce, které zjišťují, kontrolují a hodnotí stav jedné nebo několika vybraných oblastí v rámci sítě či části sítě škol


Výsledky zjištění a hodnocení školních inspektorů jsou zaznamenány formou inspekčních zpráv, ve kterých se mj. uvádí označení inspekčního orgánu, označení kontrolovaného zařízení, místo a čas provedení inspekce, předmět inspekce apod. ČŠI může sama za neplnění povinností vyplývajících z obecně závazných právních předpisů udělit sankci. Je jí uložení pokuty až do výše 1000,- Kč, a to i opětovně, v případě, kdy odpovědným pracovníkem nebyly vytvořeny podmínky pro výkon inspekční činnosti nebo nebyly odstraněny nedostatky zjištěné školní inspekcí. Významnou kompetencí je pravomoc předkládat návrhy na vyřazení ze sítě, což může učinit při zjištění závažných nedostatků v činnosti školy, předškolního zařízení nebo školského zařízení anebo zřizovatele ve vzdělávání.

1. 5. Odchylky od “necírkevních” škol

Jak bylo výše řečeno, na církevní školy se vztahuje školský zákon jako celek vyjma některých vyjmenovaných ustanovení9. Pro přehled uvádím nejdůležitější odlišnosti:

  • církevní základní škola nemusí mít průměrný počet nejméně 17 žáků ve třídě

  • na církevní školy se nevztahuje vyhláška MŠMT, kterou se stanoví rozsah pravomocí a povinností ředitelů středních škol při přijímání žáků a  dalších uchazečů ke studiu ve středních školách

  • církevní školy nemusí dodržovat předepsaný počet ročníků ve speciálních základních školách

  • současně se na církevní školy nevztahují §§ 53 až 57 školského zákona, které upravují postavení vojenských a policejních škol, škol požární ochrany, škol Vězeňské služby

  • pro církevní školy platí Pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení č. j. 16 969P96-42, vydaný MŠMT, pouze podpůrně; církevní škola nebo školské zařízení může vydat svůj pracovní řád pro své zaměstnance

  • podle § 19a z.č. 564/1990 Sb. obec může na částečnou úhradu neinvestičních nákladů mateřských škol, školních družin a školních klubů vybírat příspěvek od rodičů dítěte - ovšem s výjimkou církevních škol

  • na církevní školy se nevztahují obecné předpisy o správním řízení s výjimkou ukládání pokut školními inspektory; vynětí rozhodování ředitelů církevních škol z řízení podle správního řádu je logickým vyústěním vztahů mezi žákem na jedné straně a  církevní školou na straně druhé, které jsou založeny na  občanskoprávních principech; smlouva občana s církevní školou je občanskoprávním vztahem mezi občanem a školou, státní orgány ve  školství do tohoto vztahu nemohou zasahovat; případné spory z těchto smluv rozhodují soudy.

  • hodnocení a klasifikace - ředitel církevní školy může způsob hodnocení a  klasifikace žáka v dohodě se zřizovatelem a MŠMT stanovit odlišně od  obecně závazných právních předpisů upravujících hodnocení a  klasifikaci žáka základní školy, střední školy nebo speciální školy; tato odchylka neplatí, jde-li o žáka církevní školy, který dokončí povinnou školní docházku nebo studium nebo přestupuje na jinou školu - ten se hodnotí a klasifikuje podle obecně závazných právních předpisů upravujících hodnocení a klasifikaci žáka základní školy, střední školy, nebo speciální školy.10


Dojde-li k zániku církevní školy a jejího vyřazení ze sítě, je povinností obce ve spolupráci se školskými orgány podle § 13c odst. 5 zákona č. 564/1990 Sb. zabezpečit, aby žáci, kteří v nich plní povinnou školní docházku, byli zařazeni do jiné základní školy. K žákům, kteří již mají povinnou devítiletou školní docházku ukončenou, obce a školské orgány tuto povinnost nemají. Tato situace nastane pouze v případě zániku církevní školy. Obecnější formulaci stanoví vyhláška č. 452/1991 Sb. Pokud žák nemůže v církevní škole dokončit povinnou školní docházku a nepřejde na jinou církevní školu nebo soukromou školu zařazenou do sítě škol, v níž se plní povinná školní docházka, školský úřad příslušný podle místa bydliště žáka jej zařadí po dohodě se zákonným zástupcem dítěte, pěstounem nebo občanem, popř. ústavem, jemuž bylo dítě na základě soudního rozhodnutí svěřeno do výchovy, do příslušného ročníku odpovídající školy zřízené obcí nebo školským úřadem nebo ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

1. 6. Hospodaření církevních škol

Na hospodaření církevních škol se vztahuje zákon o státní správě a samosprávě ve školství. “Školský úřad11 ekonomicky zabezpečuje předškolní zařízení, školy a školská zařízení zřizované registrovanými církvemi nebo náboženskými společnostmi, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštních práv, a zařazené do sítě škol a školských zařízení; kontroluje efektivnost hospodaření s prostředky a provádí s nimi finanční vypořádání.”12 Tímto stát ukládá školským úřadům stejné povinnosti vůči těmto zařízením jako vůči školám či školským zařízením zřizovaným školskými úřady nebo ministerstvem.

Jednorázovou akcí bylo poskytnutí finančních prostředků na investiční dotace v rámci Programu zkvalitnění technického stavu a vybavení škol a školských zařízení zřizovanými obcemi, školskými úřady, ministerstvem a státem registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi. Program započal v roce 1995 a dotace byly poskytnuty pouze na investiční akce, které byly dokončeny a finančně vypořádány do 20. prosince 1996. Podmínky, za jakých byla dotace poskytnuta, stanoví vyhláška MŠMT č. 49/1995 Sb.

§ 4 školského zákona též stanoví, že v církevních školách se může právo na vzdělání zajišťovat za úplatu.

Církevní školy byly financovány vždy ve stejné výši jako státní školy, stejně jako na státních se na nich neplatilo školné (s výjimkou VOŠ). Je to tak i proto, že u nás nedošlo k odluce církve od státu, a proto jsou tyto školy plně dotovány státem. Finanční podpora zahrnuje pouze neinvestiční výdaje. Neinvestiční náklady jsou takové náklady, u kterých se předpokládá jejich spotřeba v průběhu sledovaného období (zejména mzdové výdaje, některé materiální apod.).13 Stát neposkytuje finanční prostředky investičního charakteru, to má být podle rozpočtových pravidel ministerstva školství úloha zřizovatele. K roli zřizovatele církevní školy je potřebné dodat, že církev hospodaří s takovými finančními prostředky, které jí stát přidělí pro její činnost. Na financování škol zřizovatelem však v tomto rozpočtu pamatováno není. Proto se zvláště mateřské a základní školy dostávají do nesnadné situace v porovnání se stejnými školami, jejichž zřizovatelem je obec. Často je proto nutné vynakládat mnoho času a energie na vyhledávání dalších finančních zdrojů, zejména ochotných dárců. Pro nedostatek finančních prostředků se pak některé školy dostávají i do tzv. vnitřní zadluženosti.

Letošní rok se vznikem novým vyšším samosprávných celků - krajů, se dotkl i úpravy církevního školství. Resp. mohl dotknout, nicméně de facto vlastně nedotkl. Se vznikem krajů totiž fci zřizovatelů státních škol a školských zařízení převzaly namísto MŠMT kraje. MŠMT může zřizovat pouze některé vyjmenované školy (speciální školy, učiliště, vyšší odborné školy apod.), a to jen z důvodů hodných zvláštního zřetele. Těmto školám a školám zřizovaným církví a NS zařazeným do sítě MŠMT přiděluje v celém rozsahu finanční prostředky vyčleněné ze státního rozpočtu.14 Církevní školy tak i nadále spadají pod “ekonomická křídla“ ministerstva, tedy, jak prohlašují někteří odborníci, jsou jedinými školami, které mají svoji budoucnost, co se finančního zabezpečení týče, jistou. Jinými slovy to znamená tu skutečnost, že MŠMT přiděluje církevním školám finance přímo, nikoli prostřednictvím krajského úřadu tak, jak to funguje u škol jiných zřizovatelů.

O tom, jakou částkou přispěje konkrétním církevním školám, rozhoduje MŠMT samo a tuto částku přidělí církevním školám formou účelově vázaných finančních prostředků poskytnutým okresním úřadům, magistrátům a krajským úřadům. Tím se liší od většiny ostatních škol, kdy MŠMT poskytne určitou částku do územních rozpočtů krajských úřadů s tím, že konkrétní přerozdělení jednotlivým školám náleží do působnosti samotného krajského úřadu. Vyplývá to i z Organizačního řádu MŠMT: “Ekonomická sekce MŠMT přiděluje finanční prostředky vlastnímu úřadu MŠMT,… školám, předškolním a školským zařízením zřizovaným ministerstvem, církevním školám, předškolním a školským zařízením, přímé náklady na vzdělávání krajům pro školy, předškolní a školská zařízení zřizovaná obcemi a kraji a pro soukromé školy, předškolní a školská zařízení.” Organizačně pak za kontrolu využívání takto přidělených prostředků církevním školám (ale nejen jim) - v rámci předběžné a průběžné kontroly - odpovídá Odbor finanční kontroly rozpočtových operací, rozborů a mzdové politiky MŠMT.

Obecně za ekonomické zabezpečení církevních škol, za sestavení rozpočtu církevním školám dle metodických pokynů ministerstva, za bilancování jejich zdrojů a potřeb odpovídá Odbor rozpisu rozpočtu a přímého financování MŠMT. Ten při plnění svých úkolů v oblasti financování církevních škol spolupracuje podle Organizačního řádu MŠMT též s Českou biskupskou konferencí. Fakticky je to právě tento odbor, který rozhoduje v rámci MŠMT o podstatných otázkách financování církevních škol. Zabezpečuje rozpis rozpočtu dle výkonových ukazatelů pro jednotlivé církevní školy, předškolní a školská zařízení a vydává rozhodnutí o poskytnutí dotace. Analyzuje požadavky na úpravy rozpočtu neinvestičních výdajů v průběhu roku a zabezpečení příslušných změn podle metodických pokynů, koordinuje též zajištění zpracování výkaznictví a účetnictví církevních škol.

V rozpočtu MŠMT pro rok 2002 mají církevní školy dokonce i samostatnou položku. Jak vyplývá z některých materiálů, na letošní rok ministerstvo vyhradilo čistě na církevní školy 536 mil. Kč. To je zhruba o necelých 30 mil. Kč více než loňský rok, neboť loni tato částka činila 506 mil. Kč. Jen pro srovnání - na soukromé školy je to částka 2 mld. Kč, na ostatní regionální školy a zařízení zřizované krajem a obcí přibližně 53 mld. Kč. Zajímavý je i ten fakt, že u církevních škol tato částka stoupla - narozdíl od soukromých škol, kde částka poskytovaná letošní rok oproti loňskému poklesla - loni činila 2 200 000,- Kč.

Tento způsob financování církevních škol je odlišný od financování soukromých škol. Pro ty byl vydán v roce 1999 zákon č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením ve znění pozdějších předpisů. Tato dotace je poskytována na úhradu neinvestičních nákladů, její výše je stanovena procentním podílem z průměrných neinvestičních nákladů na jednoho žáka připadajících na srovnatelný druh a typ ostatních škol.

1. 7. Bílá kniha

O církevním školství pojednává vedle ostatních dokumentů též tzv. Bílá kniha neboli Národní program rozvoje vzdělávání v České republice schválený usnesením vlády č. 77/2001 ze dne 22. ledna 2001, a to ve své kapitole týkající se financování školského systému.

Časovým horizontem strategického dokumentu je rok 2005, v některých jeho částech s potřebným zřetelem k období do roku 2010. Vyjadřuje vládní záměry v oblasti vzdělávání a z nich vyplývající legislativní a organizační opatření a rozvojové programy.

Financování škol navazuje na stávající systém, který je charakteristický tím, že ponechává státní správě (MŠMT) její roli normotvornou a metodické řízení. Státní správě (MŠMT a přenesená působnost kraje) pak ponechává i její roli přímého financování:

  • v oblasti přímých nákladů na vzdělávání (zejména mzdové prostředky, povinné odvody, učební pomůcky, rozvojové a inovační programy) pro školy všech zřizovatelů

  • v oblasti ostatních výdajů škol (provozní a investiční) přímé financování pro školy zřizované státem a církvemi (u církevních škol se předpokládá, že jejich financování bude po přijetí nového modelu hospodářského zajištění církví a náboženských společností sjednoceno s financováním škol jiných zřizovatelů s výjimkou škol zřizovaných státem nebo územně samosprávnými celky).15

1. 8. Návrh nového školského zákona

Dne 14. března 2001 byl vládou ČR schválen návrh nového školského zákona, připravovaného již po dlouhou dobu předtím. Žádný z dřívějších návrhů neprošel Poslaneckou sněmovnou ani do druhého čtení, tak se s napětím očekávalo, jak si povede tento návrh - tentokrát předložený vládou. Poslanecká sněmovna o něm hlasovala a s poměrným překvapením se stalo nečekané - návrh školského zákona prošel do druhého čtení.

Navrhovaný zákon by měl nahradit čtyři dosud platné zákony upravující příslušné oblasti školství:

  • zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a  vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů,

  • zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve  znění pozdějších předpisů,

  • zákon č. 306/1999 Sb., o dotacích soukromým školám, předškolním a školským zařízením,

  • zákon č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních.



Zákonem se zavádí rovněž nový právní subjekt pro školství - školská právnická osoba. Návrh zákona předpokládá, že školy a školská zařízení budou (až na výjimky uvedené v § 18 odst. 1 písm. c) a d)) právnickými osobami. Navrhuje se, aby obligatorně pro školy zřizované státem, církví nebo náboženskou společností (ve stávajícím právním řádu není odpovídající právní úprava pro tyto zřizovatele) a fakultativně pro školy jiných zřizovatelů byla využita nová právní forma, uváděná v návrhu zákona pod legislativní zkratkou “školská právnická osoba”16. Zároveň se umožňuje, aby pro kraje, svazky obcí a obce mohlo být nadále využíváno právní formy příspěvkové organizace, pro soukromoprávní zřizovatele právních forem dosud užívaných, zejména obchodních společností založených podle obchodního zákoníku, popřípadě obecně prospěšných společností.

Podrobným způsobem se upravuje nově i financování církevních škol. Nově jsou stanoveny zásady financování vzdělávání ve školách a školských zařízeních (přímé výdaje na vzdělávání, přímé výdaje na školské služby, provozní výdaje, výdaje na reprodukci majetku). Důsledněji jsou odlišeny zdroje financování - přímé výdaje na vzdělávání hradí MŠMT, provozní výdaje a výdaje na reprodukci majetku hradí většinou zřizovatel. Na provozní výdaje je možno poskytnout dotaci ze státního rozpočtu.

Stanovuje se, že školským právnickým osobám zřizovaným registrovanými církvemi nebo náboženskými společnostmi ve druhém stupni registrace budou poskytovány finanční prostředky na přímé výdaje na vzdělávání a školské služby stejně jako školám a školským zařízením zřizovaným kraji nebo obcemi nebo svazky obcí. Školským právnickým osobám zřizovaným církvemi nebo náboženskými společnostmi ve druhém stupni registrace by mělo ministerstvo přidělovat ze státního rozpočtu finanční prostředky rovněž na úhradu provozních výdajů. To vše nikoli přímo, nýbrž prostřednictvím krajského úřadu.

Rozdíl též spočívá v evidenci škol, školských a dalších zařízení. Podle návrhu se ruší označení označení “síť” a nově se zavádí tzv. školský rejstřík, který vede MŠMT (s výjimkou některých škol, kde působnost MŠMT přebírá krajský úřad).

Ustanovení vymezuje postavení ředitele školské právnické osoby a uvádí výčet jeho základních povinností. Na ředitele školských právnických osob církevních zřizovatelů se nemohou z hlediska výkonu státní správy vztahovat všechny kompetence ředitelů školských právnických osob zřizovaných ministerstvem, krajem nebo obcemi. V uvedených případech nerozhoduje ředitel soukromé nebo církevní školy ve správním řízení, ale je uplatňován smluvní princip. Některá rozhodování (např. o odkladu povinné školní docházky) těmto ředitelům ani nepřísluší.

K tomuto dni (tj. 24. února 2002) je tento návrh stále ve stádiu projednávání - Poslaneckou sněmovnou byl postoupen do druhého čtení, je tedy zřejmé, že ho čeká ještě dlouhá a náročná cesta a je nanejvýš pravděpodobné, že tato vláda již nebude tou, která se nového školského zákona dočká. Nechejme se tedy překvapit, jakým způsobem se bude nadále vyvíjet a kam bude směřovat vzdělávání v České republice, a to nejen na církevních školách.

2. Vyšší odborné školy

Vyšší odborné školy byly do školského zákona zařazeny novelou č. 138/1995 Sb., jako experimentální článek vzdělání, jako mezistupeň mezi střední a vysokou školou. Jako školy pro studenty, kteří nenastupují na vysokou školu, nicméně chtějí si po střední škole prohloubit své dosažené vzdělání v nejrůznějších oblastech. Denní studium na nich trvá nejméně dva, nejvíce tři roky, dálkové pak nejméně tři a nejvíce čtyři roky. V praxi mohou být i vyšší odborné školy zřizovány církví (v současné době jich je v ČR 5). Záměrně uvádím “v praxi”, neboť formálně zákonodárci udělali při novelizaci školského zákona poměrně závažnou chybu. V seznamu možných zřizovatelů VOŠ církev zkrátka chybí. V § 57b jsou taxativně vymezeny školy a školská zařízení, které církev může zřídit, nicméně “církevní vyšší odborná škola” zde není. A tak je otázkou, zda již zřízené a poměrně dobře fungující církevní vyšší odborné školy jsou vlastně legální. ČBK se již několikrát obrátila na příslušná místa s požadavkem vyřešit tento problém, odpovědí jí byl dopis tehdejšího ministra školství, ba dokonce i samotného tehdejšího ministerského předsedy Václava Klause, nicméně přese všechno situace zůstala stejná, v zákoně se nic nepozměnilo. A tak zbývá jen doufat, že připravovaný nový školský zákoník se již s touto oblastí vypořádá úspěšněji než jeho předchůdce.

Obecně se jinak dá říci, že oblast církevního vyššího odborného školství se řídí stejnými předpisy jako školství základní i střední, tedy odkazuji v tomto na předcházející část.

3. Vysoké školy

3. 1. Zákon č. 58/1950 Sb., o vysokých školách

Až do roku 1990 u nás platil zákon Národního shromáždění z 18. května 1950 č. 58/1950 Sb., o vysokých školách. Pro naše téma byla velice důležitá ustanovení dvou paragrafů, a to § 33 a § 34. První z nich vyňal obě bohoslovecké fakulty ze svazku univerzit (Bohosloveckou fakultu v Praze ze svazku Univerzity Karlovy a Cyrilo-Methodějskou bohosloveckou fakultu v Olomouci ze svazku Palackého univerzity) a svěřil je přímo pod dozor ministra pověřeného řízením Státního úřadu pro věci církevní. Stejně tak pod vrchní dozor ministra pověřeného řízením Státního úřadu pro věci církevní svěřil i Husovu čs. evangelickou fakultu v Praze. Druhý z nich stanovil, že studijní a zkušební předpisy pro tyto fakulty vydá Státní úřad pro věci církevní v dohodě s Ministerstvem školství, věd a umění. Vláda byla pověřena vydat nařízení, které by upravovalo zřizování, rušení, slučování a dělení bohosloveckých fakult, dále určování nebo změnu jejich sídel a názvů.

Podstatným byl § 34 odst. 4, který říkal: “V ostatním se tento zákon na bohoslovecké fakulty nevztahuje”. To tedy znamená, že od padesátých let u nás existoval dvojí režim vysokých škol:

  1. právní předpisy upravující fungování bohosloveckých fakult

  2. právní předpisy upravující fungování ostatních vysokých škol a fakult


Již zmiňované vládní nařízení, které by upravovalo zřizování, rušení, slučování a dělení bohosloveckých fakult, dále určování nebo změnu jejich sídel a názvů, bylo vydáno o dva měsíce později, dne 14. července 1950 pod č. 112/1950 Sb., o bohosloveckých fakultách. Bylo zrušeno teprve 10. května 1990, a to předpisem č. 163/1990 Sb.

Toto nařízení stanovilo, že veškeré římskokatolické bohoslovecké studium v českých krajích se soustřeďuje v římskokatolické bohoslovecké fakultě, která je samostatnou bohosloveckou fakultou a nese název “Římskokatolická cyrilometodějská bohoslovecká fakulta v Praze”. Zároveň s tím zrušilo Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Olomouci i diecézní učiliště, řeholní učiliště a ostatní římskokatolická učiliště vesměs.

Evangelické bohoslovecké studium od přijetí tohoto nařízení bylo svěřeno do dvou fakult:

  • “Husovy československé bohoslovecké v Praze” a 

  • “Komenského evangelické bohoslovecké v Praze”


Ty vznikly rozdělením dosavadní “Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké v Praze”. Zároveň s tím byly zrušeny ostatní evangelická učiliště, zejména Biblický ústav Jednoty českobratrské v Kutné Hoře a Bohoslovecký seminář československých baptistů v Praze. Bohoslovecké fakulty byly podle § 4 vydržovány státem. V odstavci 2 téhož paragrafu stála pro tehdejší režim tehdy zřejmě klíčová věta - “Státní správa spolu s církvemi pečuje o to, aby se výchova bohoslovců dála v duchu lidově demokratickém a v souladu s církevními zásadami.

Nařízení upravovalo i organizaci bohosloveckých fakult. V čele stál děkan a fakultní rada. Děkana i jeho náměstka (proděkana) jmenoval ministr pověřený řízením Státního úřadu pro věci církevní na období dvou studijních roků. Témuž ministru byl děkan přímo odpovědný za činnost fakulty. Fakultní rada se skládala z děkana, proděkana a dalších členů z řad učitelů fakulty, zástupců dotčené církve a studentů. Rozhodovala o pedagogických a bohosloveckých věcech fakulty. Usnesení fakultní rady prováděl děkan. Nesouhlasil-li s jejím usnesením, nemusel jej provést, byl však povinen předložit bez prodlení sporné usnesení se svým návrhem ministru pověřenému řízením Státního úřadu pro věci církevní k rozhodnutí. Ministr též po dohodě se zúčastněnými členy vlády vydával organizační statuty fakult, které obsahovaly podrobnější úpravu organizace, správy a hospodaření. Další část nařízení pojednává o bohosloveckém studiu. Příznačný a názorně dobový je mj. § 11 odst. 2: “Studenti jsou povinni pracovat ze všech sil, aby splnili co nejlépe studijní plán, aby z nich vyrostli vlastenečtí kněží nebo kazatelé, kteří budou upřímně podporovat lid v jeho budovatelském úsilí”. Obecně je z předpisu patrné, jak veliké pravomoci měl ministr pověřený řízením Státního úřadu pro věci církevní:

  • ustanovoval profesory a docenty bohosloveckých fakult,

  • stanovoval, popř. měnil působiště profesorů a docentů a určoval jim obor i  rozsah učitelské činnosti,

  • vydával předpisy o všeobecných právech a povinnostech studentů,

  • určoval podmínky pro udělování hodnosti doktorátu teologie i jiných čestných hodností bohosloveckých apod.

3. 2. Zákon č. 163/1990 Sb., o bohosloveckých fakultách

Dne 3. května 1990 byl přijat zákon č. 163/1990 Sb., o bohosloveckých fakultách, který toto nařízení, stejně jako některá ustanovení zákona o vysokých školách z roku 1980, zrušil. Tento zákon:

  1. Obnovil Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Olomouci a zároveň ji začlenil do Univerzity Palackého v Olomouci.

  2. Zbylé české bohoslovecké fakulty začlenil do Univerzity Karlovy - Římskokatolickou cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Praze, Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu v Praze (nově pod názvem Evangelická bohoslovecká fakulta) a dále Husovu československou bohosloveckou fakultu v Praze (nově pod názvem Husitská bohoslovecká fakulta).

3. 3. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů

V roce 1998 byl vydán nový zákon o vysokých školách, z. č. 111/1998 Sb., který upravoval jednotně všechny vysoké školy i fakulty, včetně bohosloveckých (v nové terminologii teologických). Již to nebyl ministr, který rozhodoval o vnitřním životě teologické fakulty, každá vysoká škola i fakulta již sama rozhodovala o své vnitřní organizaci, organizaci studia, o počtu přijatých uchazečů o studium, o podmínkách k jejich přijetí, o právech a povinnostech studentů, apod. V čele fakulty stojí jako samosprávný orgán děkan, spolu s akademickým senátem fakulty, vědeckou radou a disciplinární komisí fakulty. Fakulta sama určuje své vnitřní předpisy - u teologických fakult platí pouze jedna podmínka navíc17: “Vnitřní předpisy teologických fakult se předkládají ke schválení akademickému senátu vysoké školy po jejich schválení příslušnou církví nebo náboženskou společností, pokud je povinnost schválení zakotvena ve vnitřních předpisech této církve nebo náboženské společnosti.”

Zákonem o vysokých školách jsou upraveny i akademické tituly. Pro teologické fakulty platí následující. Po absolvování magisterského studijního programu obdrží absolvent titul “Mgr.”. Absolventi magisterských studijních programů, kteří získali akademický titul “Mgr.”, mohou vykonat v téže oblasti studia státní rigorózní zkoušku, jejíž součástí je obhajoba rigorózní práce. Po jejím vykonání se v oblasti teologie uděluje akademický titul “licenciát teologie” (ve zkratce “ThLic.” uváděné před jménem) pro oblast katolické teologie, jinak i “doktor teologie” (ve zkratce ThDr. uváděné před jménem). Po absolvování dalšího tříletého doktorského studijního programu, který je zaměřen na vědecké bádání a samostatnou tvůrčí činnost v oblasti výzkumu nebo vývoje a ukončuje se státní doktorskou zkouškou a obhajobou disertační práce, získává absolvent akademický titul ”doktor” (ve zkratce “Ph.D.” uváděné za jménem), v oblasti teologie akademický titul “doktor teologie” (ve zkratce “Th.D.” uváděné za jménem).

Absolventi postgraduálního studia, kteří získali podle § 22 zákona č. 172/1990 Sb. akademicko-vědecký titul “doktor”, mohou požádat příslušnou vysokou školu o nahrazení zkratky “Dr.” v oblasti teologie zkratkou “Th.D.”. Osvědčení o nahrazení zkratky akademicko-vědeckého titulu jim na žádost vydá příslušná vysoká škola.

Ohledně licenciátu teologie panují nejasnosti. Došlo zde k faktickému nesouladu mezi církevními a státními předpisy, se kterou se potýkají všechny katolické teologické fakulty v ČR. Tato situace nebyla adekvátně řešena ani jednáním s KKV. Podle Sapientia christiana je dosažení licenciátu nezbytným předpokladem pro studium doktorské (s tím, že licenciát předpokládá 2 roky specializovaného studia). Podle zákona č. 111/1998, o vysokých školách se licenciát teologie dosahuje rigorózní zkouškou, která je veskrze dobrovolná18 a není nezbytným předpokladem pro zapsání do doktorského programu; nepředpokládá také žádné přednášky a cvičení.

3. 4. Statuty jednotlivých fakult

V souladu s ust. § 33 odst. 1 z. o vysokých školách19 mohou jednotlivé fakulty vydat předpisy, které by upravovaly některé záležitosti nestanovené zákonem. Vedle různých jednacích, studijních či volebních řádů jako nejdůležitější vnitřní dokument se jeví statut příslušné univerzity. Nejedná se ovšem o pramen práva v obecném formálním smyslu, neboť zavazuje pouze osoby stojící uvnitř určitého subjektu, nikoli vně.

1 § 57b z.č. 29/1984 Sb. .

2 viz § 10 z.č. 3/2002 Sb.

3 Například zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

4 Zákon č. 158/1999 Sb., o sčítání lidu, domu a bytů v roce 2001.

5 srv. §§ 53 až 57 školského zákona

6 Kaplánek, M.- Jak hodnotíte nový zákon, in : AD, 2002/3, str. 22

7 § 57c školského zákona

8 § 1 školského zákona - “... Způsob zařazování do sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení stanoví zvláštní zákon.“

9 viz § 57b odst.1 školského zákona

10 § 9 vyhl.MŠMT č.452/1991 Sb.

11 po reformě veřejné správy terminologicky již “orgán kraje v přenesené působnosti“

12 § 10 z.č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve  školství

13 Naproti tomu spotřeba investičních nákladů probíhá delší časové období (výdaje na pořízení hmotného majetku - budovy, stroje,..., výdaje na pořízení nehmotného majetku - software,... apod.)

14 § 12 odst.5 písm.a) z.č. 564/1990 Sb.

15 srv. Bílá kniha, část 3.2. - Principy financování v podmínkách transformace veřejné správy

16 rozumí se tím právnická osoba zřízená podle tohoto zákona (narozdíl od právnických osob zřízených podle jiných zákonů)

17 § 33 odst.4 z.č.111/1998 Sb., o vysokých školách

18 "absolventi magisterských studijních programů, kteří získali akademický titul magistr, mohou vykonat v téže oblasti studia státní rigorózní zkoušku"

19 “Vnitřní předpisy fakulty upravují záležitosti fakulty spadající do její samosprávné působnosti a její vztah k veřejné vysoké škole, pokud nejsou upraveny zákonem.“

Autorkou je Mgr. Jana Švecová.


Název rubriky - Správní pr. - další příspěvky
Informace nemusí být aktuální protože byla publikována 20.1.2004 a legislativa od této doby mohla dostát změny
Poslední změna článku proběhla 12.1.2004.
Příspěvek k publikaci připravil(a) Redakce JURISTIC

 

...

Odkaz na seznam soudů:
www.justice.cz

Studentské příspěvky
Další příspěvky
Obecní témata
Vybraná judikatura
Odkazy
    Kraje a krajské úřady
Hlavní město Praha
Jihomoravský kraj
Středočeský kraj
Jihočeský kraj
Karlovarský kraj
Liberecký kraj
Kraj Vysočina
Olomoucký kraj
Moravskoslezský kraj
Pardubický kraj
Plzeňský kraj
Ústecký kraj
Zlínský kraj
Královehradecký kraj
    Statutární města
Most
Liberec
Kladno
Jihlava
Hradec Králové
Havířov
České Budějovice
Brno
Hlavní město Praha
Pardubice
Ostrava
Opava
Olomouc
Zlín
Ústí nad Labem
Plzeň
    Vláda a ministerstva
Úřad Vlády ČR
Ministerstvo průmyslu a obchodu
Ministerstvo zdravotnictví
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Ministerstvo obrany
Ministerstvo zahraničních věcí
Ministerstvo zemědělství
Ministerstvo životního prostředí
Ministerstvo kultury
Ministerstvo práce a sociálních věcí
Ministerstvo pro místní rozvoj
Ministerstvo financí
Ministerstvo dopravy a spojů
Ministerstvo spravedlnosti
Ministerstvo vnitra
    Ústřední správní úřady - přímo řízené vládou
Správa státních hmotných rezerv
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
Úřad pro státní informační systém
Státní úřad pro jadernou bezpečnost
Komise pro cenné papíry
Národní bezpečnostní úřad
Český úřad zeměměřický a katastrální
Český báňský úřad
Úřad průmyslového vlastnictví
Český statistický úřad
    Ústřední správní úřady - podřízené ministerstvům
Česká obchodní inspekce
Česká školní inspekce
Státní energetická inspekce
Puncovní úřad
Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví
Ćeský úřad bezpečnosti práce
Česká inspekce životního prostředí
Česká správa sociálního zabezpečení
Český telekomunikační úřad
Státní veterinární správa
    Úřady mimo organizační strukturu státní správy
Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání
Úřad pro ochranu osobních údajů