Střet zájmu zastupitele a podjatost pracovníka úřadu

Novým zákonem o obcích č. 128/2000 Sb., platným od 15. května 2000 a účinným od 12. listopadu 2000, byl odlišně stanoven způsob oznamování podjatosti pracovníků obecních úřadů, členů komisí a zvláštních orgánů, a nově zaveden též institut střetu zájmů člena zastupitelstva při výkonu této funkce.

Paragrafem 83 odst. 2 nového obecního zřízení je stanoveno, že:

Člen zastupitelstva obce, u něhož skutečnosti nasvědčují, že by jeho
podíl na projednávání a rozhodování určité záležitosti v orgánech obce
mohl znamenat výhodu nebo škodu pro něj samotného nebo osobu blízkou,
pro fyzickou nebo právnickou osobu, kterou zastupuje na základě zákona
nebo plné moci (střet zájmů), je povinen sdělit tuto skutečnost před zahájením
jednání orgánu obce, který má danou záležitost projednávat. O tom, zda existuje
důvod pro vyloučení z projednávání a rozhodování této záležitosti,
rozhoduje tento orgán obce.

Tato složitější konstrukce potřebuje ke správnému pochopení a následnému řádnému uplatňování podrobnější rozbor.

Institut střetu zájmů se uplatňuje u všech členů zastupitelstva ve všech případech, kdy mají jako členové kolegiátního orgánu (zastupitelstvo, rada, výbor, komise, zvláštní orgán) uplatnit svůj mandát a podílet se na projednávání a rozhodování libovolné záležitosti.

Podílem na projednávání nutno v tomto kontextu rozumět vystupování v rozpravě (a sdělování svých názorů a doporučení k hlasování); podílem na rozhodování pak nutno rozumět vlastní hlasování. Je zřejmé, že člen zastupitelstva, u něhož došlo ke střetu zájmů, se tedy nesmí k projednávanému problému ani vyjadřovat, ani o navrženém usnesení hlasovat.

Škodou je podle občanského zákoníku vždy skutečná škoda, tedy zmenšení majetku, jakož i ušlý zisk. Výhoda pak není právním řádem dostatečně specifikována a právní řád ji užívá v mnoha odlišných významech v celé řadě právních předpisů. Obecně lze říci, že výhoda může mít povahu materiální i nemateriální, může jít o jakýkoli prospěch (k němuž by bez rozhodnutí orgánu nedošlo) či ke snížení risika neprospěchu a nevýhody. Zejména tedy půjde o to, že rozhodnutím kolegiátního orgánu by mohly být nastaveny příznivější podmínky pro zhodnocení majetku nebo naopak podmínky vedoucí ke snížení nákladů; výhoda však může mít i zcela nemateriální a finančně nevyčíslitelnou hodnotu (lepší prostředí bydliště, snazší přístup k obchodní síti, lepší podmínky pro positivní publicitu apod.). Výhodou je v podstatě vše, co může někdo za výhodu považovat.

Osobu blízkou pak definuje § 116 občanského zákoníku tak, že jde o všechny pří-buzné v řadě přímé (předkové a potomci) a v řadě pobočné pak jde o sourozence. Z právních příbuzných je pak osobou blízkou manžel/ka. Ostatní příbuzní se za osobu blízkou považují tehdy, pokud by újmu jedné z nich druhá pociťovala jako újmu vlastní (subjektivní hledisko), za této situace jsou za osoby blízké považovány i jiné osoby v poměru obdobném rodinnému (nesezdané páry, homosexuální páry).

Zastupování osob fysických ze zákona je pak již kryto pojmem osoby blízké, nad to však jde i o poručenství či opatrovnictví podle rozhodnutí soudu nebo správního orgánu.

Zastupování osob právnických ze zákona je případ statutárního zástupce (jednatel,jediný společník, likvidátor, správce konkursní podstaty, prokurista …) nebo člena statutárního orgánu (představenstvo, správní rada …).

Zastupování na základě plné moci jsou pak všechny případy smluvního zastoupení jiné osoby, ať již právnické nebo fysické. Problémem je to v případě těch členů zastupitelstva, kteří se zastupováním jiných osob živí ze své profese (advokát, notář, daňový poradce, patentový zástupce, v budoucnu patrně též celní deklarant a exekutor). Tito profesionální zástupci jako členové zastupitelstva ztěží mohou informovat o všech případech, kdy přijetím navrženého usnesení by mohla některá z mnoha jimi zastupovaných osob utrpět škodu či mít z toho libovolnou výhodu, a to zejména proto, že nelze očekávat, že by profesionální zástupce mohl znát celou osobní a majetkovou situaci všech svých klientů. Podrobnějšímu sdělení podstaty případné škody či výhody pak navíc brání těmto zástupcům ex professo stavovské předpisy jejich stavovských komor a mnohdy i právní předpis.

Mám za to, že k splnění jejich oznamovací povinnosti těmto osobám postačí oznamovat ty případy, kdy projednávaná věc je ve zjevné souvislosti s konkrétní causou, v níž jinou fysickou či právnickou osobu na základě plné moci zastupují; nelze však vyloučit odlišné posuzování věci zejména pracovníky hromadných sdělovacích prostředků.Zastupování na základě plné moci jsou pak všechny případy smluvního zastoupení jiné osoby, ať již právnické nebo fysické. Problémem je to v případě těch členů zastupitelstva, kteří se zastupováním jiných osob živí ze své profese (advokát, notář, daňový poradce, patentový zástupce, v budoucnu patrně též celní deklarant a exekutor). Tito profesionální zástupci jako členové zastupitelstva ztěží mohou informovat o všech případech, kdy přijetím navrženého usnesení by mohla některá z mnoha jimi zastupovaných osob utrpět škodu či mít z toho libovolnou výhodu, a to zejména proto, že nelze očekávat, že by profesionální zástupce mohl znát celou osobní a majetkovou situaci všech svých klientů. Podrobnějšímu sdělení podstaty případné škody či výhody pak navíc brání těmto zástupcům ex professo stavovské předpisy jejich stavovských komor a mnohdyi právní předpis. Mám za to, že k splnění jejich oznamovací povinnosti těmto osobám postačí oznamovat ty případy, kdy projednávaná věc je ve zjevné souvislosti s konkrétní causou, v níž jinou fysickou či právnickou osobu na základě plné moci zastupují; nelze však vyloučit odlišné posuzování věci zejména pracovníky hromadných sdělovacích prostředků.

Střet zájmů musí zastupitel sdělit před jednáním orgánu; zjistí-li střet zájmu až při projednávání, pak přirozeně ihned po zjištění. O tom, zda člen zastupitelstva, který střet zájmů ohlásil, může v rozpravě vystupovat a hlasování se účastnit, rozhoduje sám tento orgán - přirozeně hlasováním. Zákon neřeší, zda se tohoto hlasování o svém vyloučení může oznamovatel účastnit - z logiky věci se zdá, že nikoli. Ovšem přihlédneme-li k tomu, že v řadě případů (např. poplatek ze psů, koeficient daně z nemovitosti apod.) by se zastupitelstvo mohlo dostat do situace, kdy pro přemíru oznámení se stane neschopným přijetí usnesení o tom, že oznamovatelé i nadále mohou (či nemohou) vystupovat v rozpravě a hlasovat o věci, bude lépe oznamovatelům hlasování o svém vyloučení umožnit.

Podrobnosti oznamování střetu zájmů je záhodno upravit v jednacím řádu. Rozumné by patrně bylo odložit oznamování z úvodu schůze až ke konkrétnímu projednávanému bodu; vhodným by bylo stanovit, že ten, kdo materiál k jednání uvádí, se vždy před vstupem do merita věci otáže, zda někdo oznamuje střet zájmů či nikoli. Konkrétní řešení však může být různorodé.

Odlišná situace je u zaměstnanců obce, zařazených k výkonu práce do obecního úřadu, a členů některých dalších orgánů. Zde zákon nehovoří o střetu zájmů, leč o podjatosti, přičemž vlastní definice podjatosti je provedena jinými zákony.

Např. správní řád č. 71/1967 Sb. definuje podjatost takto:
Pracovník správního orgánu je vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Z  projednávání a  rozhodování před správními orgány je vyloučen také ten, kdo se  v  téže věci zúčastnil řízení jako pracovník správního orgánu jiného stupně.

Zákon o správě daní a poplatků č. 337/1992 Sb. upravuje podjatost takto:
Pracovník správce daně je z daňového řízení vyloučen vždy, jestliže by rozhodoval o daňových záležitostech vlastních nebo daňových záležitostech osob blízkých. Pracovník správce daně je z daňového řízení vyloučen též v případě, že se  v  téže věci zúčastnil daňového řízení jako pracovník správce daně jiného stupně. Splnění podmínek pro podjatost pracovníka je nutno vedle případů uvedených v  odstavcích 1 a 2 vyvozovat z  jeho poměru k předmětu řízení anebo k osobám na řízení zúčastněným.

Zákon o státní kontrole č. 552/1991 Sb. pak definuje podjatost takto:
Kontrolu nesmějí provádět ti kontrolní pracovníci, u nichž se zřetelem na jejich vztah ke kontrolovaným osobám nebo k předmětu kontroly jsou důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti.

Zákon o obcích do těchto definic podjatosti nevstupuje, pouze upravuje způsob oznamování podjatosti a funkční příslušnost k rozhodnutí o vyloučení či nevyloučení podjatého pracovníka tak, že pracovník obecního úřadu oznamuje svou podjatost vedoucímu odboru a není-li odbor zřízen, pak starostovi. Vedoucí odboru oznamuje podjatost tajemníkovi a není-li ho, pak starostovi. Člen komise nebo zvláštního orgánu (včetně předsedy komise či zvláštního orgánu) oznamuje svou podjatost starostovi. Ten, komu se oznámení činí, též rozhoduje o vyloučení či nevyloučení podjatého pracovníka.


Název rubriky - Správní pr. - obce a témata
Informace nemusí být aktuální protože byla publikována 23.11.2000 a legislativa od této doby mohla dostát změny
Poslední změna článku proběhla 23.11.2000.
Příspěvek k publikaci připravil(a) Milan Duda
Související informace - články:

...

Odkaz na seznam soudů:
www.justice.cz

Studentské příspěvky
Další příspěvky
Obecní témata
Vybraná judikatura
Odkazy
    Kraje a krajské úřady
Hlavní město Praha
Jihomoravský kraj
Středočeský kraj
Jihočeský kraj
Karlovarský kraj
Liberecký kraj
Kraj Vysočina
Olomoucký kraj
Moravskoslezský kraj
Pardubický kraj
Plzeňský kraj
Ústecký kraj
Zlínský kraj
Královehradecký kraj
    Statutární města
Most
Liberec
Kladno
Jihlava
Hradec Králové
Havířov
České Budějovice
Brno
Hlavní město Praha
Pardubice
Ostrava
Opava
Olomouc
Zlín
Ústí nad Labem
Plzeň
    Vláda a ministerstva
Úřad Vlády ČR
Ministerstvo průmyslu a obchodu
Ministerstvo zdravotnictví
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Ministerstvo obrany
Ministerstvo zahraničních věcí
Ministerstvo zemědělství
Ministerstvo životního prostředí
Ministerstvo kultury
Ministerstvo práce a sociálních věcí
Ministerstvo pro místní rozvoj
Ministerstvo financí
Ministerstvo dopravy a spojů
Ministerstvo spravedlnosti
Ministerstvo vnitra
    Ústřední správní úřady - přímo řízené vládou
Správa státních hmotných rezerv
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
Úřad pro státní informační systém
Státní úřad pro jadernou bezpečnost
Komise pro cenné papíry
Národní bezpečnostní úřad
Český úřad zeměměřický a katastrální
Český báňský úřad
Úřad průmyslového vlastnictví
Český statistický úřad
    Ústřední správní úřady - podřízené ministerstvům
Česká obchodní inspekce
Česká školní inspekce
Státní energetická inspekce
Puncovní úřad
Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví
Ćeský úřad bezpečnosti práce
Česká inspekce životního prostředí
Česká správa sociálního zabezpečení
Český telekomunikační úřad
Státní veterinární správa
    Úřady mimo organizační strukturu státní správy
Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání
Úřad pro ochranu osobních údajů